Jako toleranční patent bývá označován dokument, který v říjnu 1781 vydal rakouský římskoněmecký císař Josef II.

Důvodem jeho vydání byla snaha omezit mocenské postavení katolické církve, podřídit ji státním zájmům a spolu s tím i získat z ciziny nekatolické odborníky, kteří by pomohli rozvoji průmyslové výroby v zemích Rakouska.

Toleranční patent byl prvním krokem k nastolení náboženské svobody. Prioritní postavení si sice udržela katolická církev, z ostatních vyznání byla povolena i vyznání augšpurské (luteránské), helvetské (kalvínské) a řeckopravoslavné (tzv. nesjednocení Řekové). Jejich bohoslužby ale mohly mít jen soukromý ráz, jejich kostely nesměly mít věže, zvony ani jiné zjevné symboly. Co se týče občanských prav, byli však příslušníci těchto vyznání zrovnoprávněni s katolíky. Evangelíci tedy znovu získali právo mít majetek, provozovat řemesla, nabývat cestou dispense akademických hodností a městských práv a zastávat veřejné úřady.

Rovnoprávnost s katolíky zjískávají pak evangelíci v českých zemích tzv. protestanským patentem z 8. dubna 1861, kdy jsou zrušena diskriminační opatření tolerančního patentu. Evangelické modlitebny již mohou mít podobu klasického kostela včetně věží a zvonů. Plná náboženská svoboda se stává skutečností až po vzniku Československé republiky v roce 1918.

Úryvek z dokumentu

Jedině katolickému náboženství má přednost veřejného nábožného provozování pozůstati, obojímu protestantskému náboženství ale tak, jako již uvedenému nevzjednocenému křeckému v všech místech, kdyby se to vedle počtu lidu dole znamenaného a dle fakultatův: obyvatelův dělati dalo a nekatoličtí by již v držení veřejného nábožného provozování postaveni nebyli, pryvátní exercycyum provozovati dovoleno býti...

Dějiny křesťanství | Dějiny práva

Dějiny práva

Toleranzpatent | 1782 Edict of Tolerance | כתב הסובלנות