Organismus

V biologii a ekologii, organismus je živá bytost (řecky organon = instrument) .

Původ života a vztah mezi hlavními výjovovými liniemi jsou kontroverzními tématy. Základní složkou živých organismů jsou buňky. Byly rozlišeny 2 typy buněk - prokaryotická buňka a eukaryotická buňka. Prokaryota jsou obecně považována za reprezentanty dvou separátních domén, zvaných bakterie a Archaea, které nejsou blíže jeden k druhému než k eukaryotům. Mezera mezi prokaryoty a eukaryoty je často považována za hlavní chybějící spojitost v historii evoluce. Dvě eukaryotické organely - mitochondrie a chloroplasty se obecně považují za odvozené z endosymbiotických bakterií.

Existují i tzv. nebuněčné organismy, které někteří vědci nepovažují za organismy vůbec. Jedná se především o viry, viroidy, popř. priony. Tyto organismy nejsou schopny samostatné existence nebo alespoň samostatného rozmnožování.

Fráze komplexní organismus označuje každý organismus s víc než jednou buňkou.

Charakteristické znaky společné pro organismy (tzv. projevy života):

Chemické složení: bílkoviny, nukleové kyseliny], sacharidy
Chemické procesy: základní metabolismus stejný (průběh) (skládání a rozkládání látek)
Dynamika, neustálé proměny a výměna látek, energií a informací s prostředím.
Reakce tzn. na podměty z vnějšího prostředí a přizpůsobení se.
Reprodukce (rozmnožování), vede k zachování rodu a druhu - na základě dědičnosti
Růst, neplatí obecně
Dědičnost
Dráždivost (citlivost na podněty)
Evoluce (vývoj), živé soustavy se neustále dlouhodobě přizpůsobují měnícím se podmínkám.
Buňka je základní stavební a funkční jednotkou (výjimku tvoří viry = podbuněčné org.)

Tyto znaky ale nejsou univerzální. Mnoho organismů není schopných samostatného pohybu a nereagují přímo na své prostředí. Mikroorganismy jako bakterie nemusí provádět dýchání, ale používají alternativní metabolické cesty. Některé organismy nerostou, mají po celý život více méně konstantní velikost.

Biologická organizace

Atomy
- Molekula
  - Makromolekula
    - Organela
      - Buňka
        Tkáň
        Orgán
        Systém orgánů
        Organismus

Organizace prostředí

Populace
- Společenstvo (komunita)
  - Biom
    - Biosféra

Klasifikace

Následující články jsou vstupními body pro informace o klasifikaci organismů:

Viry

Viry nejsou typicky považovány za organismy, protože nejsou schopny samostatné reprodukce nebo metabolismu (látkové přeměny). Ale podle legislativy USA jsou považovány za mikroorganismy ve smyslu možného zneužití (terorismus atd.). Tato kontroverze je problematická, když i někteří paraziti a endosymbionti jsou též neschopní samostatného života. I když viry mají enzymy a molekuly charakteristické pro živé organismy, nejsou schopny přežití mimo hostitelskou buňku a většina jejich metabolických procesů vyžaduje hostitele a jeho 'genetický mechanismus'. Původ těchto parazitů je nejistý, ale zdá se nejpravděpodobnější, že byly odvozeny od svých hostitelů.

Délka života

Jeden ze základních parametrů organismu je jeho délka života. Některé organismy žijí velice krátce (dny, hodiny, bakterie Escherichia coli má generační dobu dokonce jen 20 minut), zatímco některé rostliny mohou žít tisíce let. Během svého života prochází většina organismů změnami, které obecně nazýváme stárnutí.

Závislost organismu na prostředí

Vzhledem k jedné z definic, která říká, že organismus je časově a prostorově ohraničený otevřený systém, který komunikuje s vnějším prostředím, na kterém je časově závislý. Za základní

Závislost na vnějším prostředí

Neživé (abiotické) prostředí:

I. voda

II. kyslík

* aerobní organismy (potřebují O2)

* anaerobní organismy (nepotřebují O2), málo - např. tasemnice.

III. Světlo

* autotrofní organismy světlo je nutné pro fotosyntézu

* heterotrofní organismy světlo je nepřímo nutné

IV. Teplo

2. Živé (biotické) prostředí - zabývá se vztahy mezi organismy

I. Pozitivní (kladné) příklad: symbióza tj. soužití.

II. Neutrální

III. Negativní - záporné příklad: parazit a hostitel, dravec a kořist.

Doporučené články

Superorganismus