Hra

Related Topics:
Hrazdan :: Hradec_Kralove :: Hradek_nad_Nisou :: Hradec_Kralove_City

Puffspieler.jpg]] Hra je činnost jednoho či více lidí, která nemusí mít konkrétní smysl, ale přitom má za cíl radost či relaxaci. Hry se hrají především pro zábavu, ale můžou také sloužit například ke vzdělávání. Rolí hry ve společnosti se zabývá věda zvaná ludologie.

Vymezení hry

Hra je činnost, která se provádí kvůli rozptýlení či obveselení, které se nachází ve hře samotné. Hry jsou nejčastěji společné či společenské. Lze rozdělit:

pohybové hry, ke kterém lze řadit také hry s míčem, koulí, kuželkami, lov či cvičení,
klidové hry, které slouží vytříbení pozornosti a schopnosti pozorování či k činnosti ducha; patří mezi ně karetní hry, deskové hry a hry společenské či seznamovací.
- počítačové hry, které mohou plnit funkci klidových her ale především simulují reálná i nereálná prostředí.

Herní činnost nepatří obvykle svou povahou k pracovnímu nasazení člověka, ale k volnočasovým aktivitám. Touha po hře je ve člověku, zvláště dítěti, vyvolávána zvědavostí a elánem. Vývojová psychologie považuje hru za hlavní hnací sílu hledání sebe sama v raném dětství a při pozdější socializaci člověka, zvláště při seznamování. Člověk začíná poznávat, prozkoumávat a reflektovat svět nejprve v dětské hře. Hodnotu hry spatřovali již starověcí filozofové (např. Platón, Plötinos. Význam hry v novověku pomohli odhalit Jean Jacques Rousseau a pedagogové Komenský Pestalozzi a Fröbel.

Činnost člověka není hrou, pokud je vynucená nebo účelově vázaná, nemůže být spojená s plněním povinnosti, nějaké potřeby, návykovým uspokojením, odstraňováním škod nebo ochrany před bolestí. Avšak neexistuje přitom přesné vymezení, neboť existují vzdělávací hry, které jejich smyslem je učení, avšak přitom zůstávají hravé. Hra je hrou, pokud v ní převažují kreativní prvky, tedy rozvíjení zúčastněných osobností a jejich společenských vztahů.

Nizozemnský kulturní antropolog Johan Huizinga ve svém stěžejním díle Homo ludens (1938) hru definuje takto:

Hra je svobodné jednání či zaměstnání, které v rámci určistého jasně vymezeného času a prostoru, které se koná podle svobodně přijatéhých, ale přitom bezpodmínečně závazných pravidel, má svůj cíl samo v sobě a nese sebou pocit napětí a radosti a zároveň vědomí odlišnosti od všedního života. (s. 37)

Hazardní hry

V některých případech se hry nehrají pouze pro radost ze hry, nebo pro pocit vítězství, ale hraje se o nějakou sázku. Každý účastník, který se chce hry zůčastnit musí složit nějaký vklad - sázku. Tento vklad si po skončení hry podle nějakého klíče rozdělují vítězové.

Obvykle platí, že čím má hra jednodušší pravdila a čím je výhra závislejší na náhodě (tzn. málo nebo vůbec se neuplatňuje schopnost, fantazie a kreativita hráče), tím častěji se hra hraje o sázku. Protože hra, která je založena na náhodě, poskytuje sama o sobě hráčům velmi malé uspokojení, je třeba uspokojení nebo adrenalin vytvářet jiným způsobem.

Jiný způsob může znamenat finanční vklad, riziko hry apod.

Velká část lidí sice bere tyto hry tak, jak bylo uvedeno výše (druh relaxace), ale u některých lidí může na těchto hrách vzniknout závislost; tato závislost pak může vést k jejich ekonomické i sociální devastaci. Mezi takovéto hazardní hry patří např.:

hrací automat
loterie a sázky,
některé karetní hry (poker, Black Jack, mariáš, oko, taroky, ...).
ruleta
ruská ruleta

Hra v matematice

Pojem her má význam také v některých matematických teoriích (teorie her). Tyto teorie jsou schopny popsat nejen společenské hry, ale také modelovat některé jevy z oblastí ekonomie, psychologie, sociologie a dalších oborů.

Na základě teorie speciálního případu nekonečných her je například založena alternativní teorie množin.

Hra v křesťanské teologii

Křesťanská teologie spojuje s hrou svobodu člověka a Boha. Stvoření světa Bohem lze pojímat jako hru, neboť k tomuto „počínáním“ Bůh není ničím nucen a nepotřebuje jej, avšak přesto není beze smyslu a tvoří člověka svobodně. Mnohé mýty a církevní autoři krom toho popisují stvoření jako božskou hru, hudbu či tanec. Kniha přísloví představuje moudrost jako tu, která si od věčnosti hraje před Boží tváří (Př 8,30).

Podle křesťanské nauky o vtělení se Bůh - věčný Logos stává malým dítětem, které je chápáno jako svobodné a jako aktér hry. Ježíš klade podmínku „být jako dítě“ pro vstup do nebeského království. Církevní Otcové pohlížejí na smích jako na znak moudrosti. Órigenés nejednou píše, že opravdu moudrý člověk je jako dítě, které se směje a hraje si ještě na márách svých rodičů (Comm. Matth. XIII, 16). Středověký teolog Petrus Cantor se ptá, zda se smál i Ježíš Kristus, který na sebe podle křesťanství přijal vše lidské; pak totiž hra a smích musí patřit k podstatě člověka. Tomáš Akvinský přejímá Aristotelův názor, že rekreace a veselá hra jsou pro život člověka nezbytné. Augustinus může takto hovořit dokonce „o komedii života“, jiní autoři hovoří o „divadle světa“. Tento rozměr života jako hry či divadla představuje člověka jako nezávislého na osudu, nedeterminovaného zcela vnějšími okolnostmi, jako toho, který je schopen svobodně se rozhodovat a jednat, rozvíjet svou kreativitu.

Hry a sexuální role

Antropologie si také všimla vztahu mezi přirozenou sexuální rolí a druhy her, které hrají příslušníci obou pohlaví. Hudba, společné skandování a tleskání - to je často součást her, které hrají ženy. To nebývá častý jev u mužských her. Muži často hrají hry, které vyžadují větší fyzickou sílu a ve kterých dochází k mnohem častějšímu fyzickému kontaktu hráčů. Hry, které hrají muži jsou obvykle postaveny tak, že je vždy jasný vítěz a jasný poražený, zatímco hry žen mají tuto vlastnost potlačenou. Vítěz není tak důležitý.

Společenské hry

Doba vzniku her

ChessSet.jpg

Go: 3000-2000 př. n. l - Čína
Mlýn: 2000 př. n. l. - stopy v Irsku, Egyptě a Číně
Šachy: 5. století - Indie
Člověče, nezlob se: 1910 - Německo
Domino: 3. století nebo 11. století - Čína
Dáma: 1100 - Jižní Francie
Halma: 1883 - americký chirurg George Howard Monks
Křížovka: 1902 - Praha - Mlada Antošová - nebo 1913 - New York World - Arthur Wynne
Scrabble: 1938 - USA
Monopoly: 1935 - Parker, USA
Sudoku: 1979 - Howard Garnes, USA, původně jako „Number Place“
Pacman: 1980 - Namco, Japonsko
Tetris: 1985 - Alexej Pažitnov, Dimitrij Pavlovský, Vadim Gerasimov, Rusko

Související odkazy

Reference

HUIZINGA, J. Homo ludens. Vom Ursprung der Kultur im Spiel. ^*. Rowohlt Verlag, 1994. ISBN 3-499-55435-6.
RAHNER, H. Der spielende Mensch. Einsiedeln : Johannes, 1990. ISBN 3-89411-194-1.

Hry | Filosofie | Teologie | Antropologie

Gourt Home::Gourt :: Hra