Znak (heraldika)

Znak (erb) je barevná grafická značka ve tvaru štítu, která označuje nějakou osobu, skupinu osob, nebo územní jednotku, např. rod, spolek, školu, město, kraj, stát.

Heraldické pojmy znak a erb mají význam zcela odlišný, přestože se v Češtině obě slova nesprávně zaměňují:

pod pojmem erb se rozumí znak děděný z generace na generaci a mají ho jen šlechtické rody, popřípadě měšťané
pojem znak se váže spíše ke znakům nedědičným (osobní znaky biskupů, opatů a podobně, jejichž smrtí znak zaniká) nebo ke znakům států, měst a cechů (znak má obecnou platnost a nevztahuje se na konkrétní osoby).

Věda, která se zabývá studiem znaků, se nazývá heraldika. Heraldika popisuje způsob vytváření, význam a užití znaků.

Historie

Znak má svůj původ u středověkých rytířů, kteří si označovali své brnění a přilbu. Taková výrazná značka umožňovala rychlou orientaci v bitvě a pomáhala rychle rozlišit spojence a nepřátele. Znaky se poprvé objevily ve 12. století v době křižáckých výprav.

Se stále dokonalejší výzbrojí, která pokrývala celé tělo, bylo stále obtížnější rychle rozeznat spojence od nepřítele. Proto byly zavedeny barevné značky, které se umisťovaly na brnění, štíty a vlajky. Používaly se kontrastní barvy, které byly dobře viditelné i na velkou vzdálenost.

Struktura znaku

Jednotlivé části jsou standardizované a mají také vlastní terminologii. Slovní popis znaku sestavený podle heraldických pravidel se nazývá blason. Často existuje pro daný znak i nějaký příběh, který vysvětluje význam jednotlivých barev, proč jsou na znaku použita zvířata a symboly. Často se dá znak „přečíst“, to znamená, že barvy a symboly napoví jméno jeho nositele.

Znak se skládá z těchto částí

Štít

Štít je nejdůležitější součástí erbu. Jedná se o jedinou povinou součást. Bývá kreslen buď kolmo, nebo mírně šikmo. Což je většinou považováno za správnější, neboť to více odpovídá nošení štítů rytíři.

Tvar štítu se nikdy nepopisuje, jeho provedení je tedy do určité míry závislé na kreslíři. Ten však musí respektovat určitá pravidla, především respektovat umělecký sloh a v některých případech též provenienci. V některých západních zemích byly pro ženské erby vyhrazeny odlišné tvary štítů, aby se zdůrazila skutečnost, že se neúčastnily bojů. Jednalo se o štít routový a oválný (Belgie a severní Francie). V našich zemích nebylo takovéto odlišování používáno.

Přilba

Přikrývadla

Křížové výpravy do Svaté země přinesly doplněk, který se též stal součástí znaku. Jsou to přikrývadla (též staročesky fafrnochy), která kryla zadní část přilby, aby se nepřehřívala od slunce. Přikrývadla byla v hlavních barvách znaku a jejich kraje byly v pozdějších dobách ozdobně rozstříhány do cípů (četné nepřítelovy rány a údery). Přikrývadla pochází pravděpodobně od Saracénů.

Točenice a koruna

Točenice a koruny slouží k zakrytí upevnění klenotu k přilbě. Koruna byla původně používána jen na královských erbech, až později i na šlechtických. V průběhu 17. století se přestává používat točenice a erby jsou udělovány již výhradně s korunou.

Klenot

Řádové dekorace

Hodnostní odznaky

Hodnostní koruny, čepice a klobouky

Štítonoši

Jedná se o figury nesoucí štít. Zpravidla bývají dvě, jedna na každé straně štítu.

Podívejte se také na

Externí odkazy

www.ngw.nl – Mezinárodní archiv městských znaků (anglicky).

Heraldika

Gourt Home::Gourt :: Znak (heraldika)