Vakcína (též očkovací látka nebo imunizační agens) je látka, jejíž vpravení do organismu má zajistit navození jeho imunity proti specifické chorobě. Vakcíny můžeme rozdělit podle způsobu přípravy na vakcínu vyrobenou z původce nemoci (dělí se na tzv. živou vakcínu, obsahující pouze oslabeného původce a tzv. mrtvou vakcínu, obsahující mrtvého původce choroby), vakcínu uměle připravenou (obsahující pouze uměle vytvořené složky původce - například jeho charakterisktické proteiny vytvořené zcela uměle nebo za pomoci GMO) a vakcínu připravenou z organismu blízce příbuzného původci nemoci.

První očkování prováděli čínští lékaři proti pravým neštovicím. Používali však k němu prášek z rozdrcených strupů pravých neštovic, což bylo dost riskantní a mohlo vést k plnému propuknutí nemoci. Tato metoda se časem rozšířila po světě, v Anglii ji poprvé zavedla v roce 1721 Lady Mary Wortley Montagu, která ji převzala od Turků. Celou metodu radikálně vylepšil anglický lékař Edward Jenner, který v roce 1798 poprvé použil k výrobě prášku strupy z kravských neštovic, které u člověka způsobují jen relativně lehké onemocnění.

Ve druhé polovině 19. století francouzský vědec Louis Pasteur, zakladatel imunologie a mikrobiologie, definoval základy teorie imunizace, vypracoval obecné postupy pro přípravu vakcín a několik jich sám vyvinul. Roku 1870 provedl první úspěšné očkování proti anthraxu a zároveň uskutečnil pokus, který dokázal účinnost imunizační metody. Roku 1885 provedl první úspěšné očkování člověka proti vzteklině.

Léčiva | Imunologie

Impfung | vaccine | Vaccination | Vaccinazione | vaccinatie