Urmijské jezero

Urmijské jezero (persky دریاچه ارومیه, latinsky Lacus Matianus) je bezodtoké jezero mezi provinciemi Východní Azerbájdžán a Západní Ázerbájdžán na západě Íránu.

Číselné údaje

Má rozlohu 5 800 km². Je 140 km dlouhé a maximálně 55 km široké. Průměrně je hluboké 6 m a dosahuje maximální hloubky 15 m. Rozloha povodí je 50 000 km². Leží v nadmořské výšce 1275 m.

Ostrovy

Na jezeře je 102 ostrovů, převážně v jižní části. Jsou to Arezu, Ashk, Espir, Kabudan, Shahi (Eslami), Espiro, Espirak, Azin, Mehr, Mehran, Mehrdad, Borzu, Borz, Siyavash, Siyah-Tappeh, Tanjeh, Tanjak, Bon-Ashk, Ashksar, Ashku, Chak-Tappeh, Day, Magh, Meydan, Cheshmeh-kenar, Miyaneh, Samani, Azar, Sangan, Sangu, Tak, Jowzar, Jovin, Jodarreh, Sepid, Bastvar, Zirabeh, Bahram, Gorz, Ardeshir, Nahid, Penhan, Shahin, Kenarak, Zartappeh, Khersak, Naviyan, Omid, Garivak, Gordeh, Giv, Kalsang, Golgun, Aram, Panah, Kariveh, Zagh, Meshkin, Sahran, Pishva, Kam, Kameh, Sorush, Sorkh, Shabdiz, Nakhoda, Kuchek-Tappeh, Tus, Borzin, Arash, Atash, Siyah-sang, Karkas, Shurtappeh, Navi, Nahoft, Shush-Tappeh, Iran-Nezhad, Shamshiran, Mahdis, Kakayi-e Bala, Kakayi-ye Miyaneh, Kakayi-e Pain, Takht, Takhtan, Markid, Kaveh, Mahvar, Nadid, Kaman, Zarkaman, Zarkanak, Nahan, Bard, Bardin, Bardak, Tir, Tashbal, Sarijeh, Bon, Kafchehnok.

Vodní režim

Do jezera ústí velké množství řek. Největší z nich je Džagatu. Delty jsou většinou bažinaté. Úroveň hladiny se zvyšuje na jaře.

Vlastnosti vody

Slanost vody je 150 až 230 ‰. Na pobřeží se vyskytují místy slaniska.

Fauna a flóra

Ryby v jezeře nežijí, vyskytují se v něm pouze drobní korýši.

Lodní doprava

Na jezeře je rozvinutá místní lodní doprava

Osídlení pobřeží

Na břehu leží města Urmija a Tabríz.

Externí zdroje

Velká sovětská encyklopedie – rusky (Резайе)
Ostrovy na Urmijském jezeře – persky

Íránská jezera | Východní Ázerbájdžán | Západní Ázerbájdžán

Gourt Home::Gourt :: Urmijské jezero