Tragédie (z řec. tragóidiá - zpěv kozlů, tragos - kozel, óidé - zpěv) je forma dramatu s vážným obsahem. Hrdina se obvykle dostane do neřešitelného konfliktu s vlastním osudem, v marném boji následně podléhá a je dohnán k záhubě.

Vznik i rozvoj tragédie do své plné šíře se uskutečnil v antickém Řecku a Římě. Nejcennějším pramenem pro seznámení se s teoretickými poznatky a vývojovým přehledem tragédie je Aristotelova Poetika.

Struktura tragédie podle Aristotela:

1. expozice
2. kolize
3. krize
4. peripetie
5. katastrofa

Vývoj tragédie

Stejně jako drama obecně vznikla tragédie dramatizací sborových písní přednášených v Řecku při oslavách boha Dionýsa. Místo herců původně vystupoval sbor (chór), písně popřípadě přednášeli satyrové oblečení do kozlí kůže.

• Raní a klasičtí tragikové (5.-4. stol. př. n. l.)
  • Thespis (vyčlenil prvního herce ze sboru)
  • Frýnichos
  • Choirilos
  • Aischylos (vyčlenil druhého herce ze sboru)
  • Sofoklés (vyčlenil třetího herce ze sboru)
  • Eurípidés
• Poklasičtí a helenističtí tragikové (po 4. stol. př. n. l.)
• Římští tragikové
  • Lucius Livius Andronicus (latinské překlady řeckých autorů)
  • Gnaeus Naevius
  • Quintus Ennius
  • Marcus Pacuvius
  • Lucius Accius
  • Gaius Iulius Caesar (okrajově)
  • Octavianus Augustus (okrajově)
  • Publius Ovidius Naso (okrajově)
  • Lucius Annaeus Seneca

V moderním evropském dramatu inspirovala tragédie tvorbu tzv. osudového drama (např. Schiller) a klasicistní drama všeobecně (např. francouzská tvorba v 17. a 18. stol. - Racine, Voltaire, Corneille). V českém umění se tragédie stala inspiračním zdrojem až mnohem později, zvláště u Vrchlického.

Podívejte se též na

• Komedie
• Fraška
• Groteska
• Satira

Divadlo | Literární pojmy | Literární žánry

Tragödie | Τραγωδία | Tragedy | Tragedia | Tragöödia | Tragedia | Tragédie | טרגדיה | Tragedija | Tragédia | Tragedia | ギリシア悲劇 | 비극 | Tragoedia | Attische tragedie | Tragedia | Tragédia | Tragedie | Трагедия (жанр) | Tragedy | Tragédia | Tragedi | Trajedi | 悲劇