article


Tomáš Garrigue Masaryk
Pestrý týden 9/35
foto Karel Plicka

Příbuzenstvo

manželka:   Charlotte Garrigue
dcery:   Alice Masaryková
Eleanora Masaryková
Hana Masaryková
Olga Masaryková
synové:   Herbert Masaryk
Jan Masaryk

Pomník T. G. Masaryka před budovou lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně


T. G. Masaryk, 21.12.1918 v Táboře, návrat z exilu
foto Josef Jindřich Šechtl


T. G. Masaryk, Pestrý týden 9/34
foto Alexandr Hackenschmied

Tomáš Garrigue Masaryk, (omylem) také Tomáš Garrique Masaryk, (7. března 1850, Hodonín14. září 1937, Lány) byl první československý prezident, český filozof, pedagog, politik, vědec, spisovatel a žurnalista.

Život a dílo


Moravské Slovácko

Masaryk se narodil krátce po bouřlivém revolučním roce 1848 v chudé rodině žijící na moravském Slovácku, jeho matka byla německé národnosti, otec slovenské. Po absolvování čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli praktikoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal, z Vídně vrátil se do rodného kraje, začal se učit kovářem, ale brzy nastoupil jako podučitel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnasiu. Jeho nepříliš majetní rodiče (otec pracoval jako čeledín a posléze dráb, matka jako kuchařka v panských službách) ho nemohli na studiích vydržovat.

Brno, Vídeň, Lipsko, New York

Od 15 let se živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Na gymnáziu v Brně byl podporován jednou z nich, rodinou policejního ředitele Antona Le Monniera, s kterou v roce 1869 odešel do Vídně, aby dostudoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitě (1872) začal studovat filozofickou fakultu. Během studia se seznámil s Franzem Brentanem, novým profesorem filosofie, který přišel do Vídně v dubnu 1874.

Po smrti Antona Le Monniera 1873, našel nové výnosné místo hofmistra v rodině Rudolfa Schlesingra, generálního rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyučoval. Za odměnu za úspěšnou maturitu mladého Schlessingera odjeli společně, po Masarykově doktorátu (1876), na cestu po Itálii a na roční pobyt na univerzitě v Lipsku. Tam se Masaryk seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele, 10. srpna 1877 byli zasnoubeni.

Masaryk ale před sňatkem chtěl ziskat docenturu z filozofie na vídeňské univerzitě, což sňatek, narychlo uspořádaný rodinou Charlotty v New Yorku 15. března 1878, pozdrželo. Jeho náhlost zase naopak pozdržela docenturu. Ve Vídni tedy Masaryk živil rodinu a sebe suplováním na střední škole, přednáškami a „kondicemi“, vypůjčoval si také od přátel. Habilitoval v březnu 1879 prací Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev skutečnosti) a začal bezplatně přednášet na univerzitě jako soukromý docent.

Už za dob studií byl Masaryk literárně činný, napsal řadu studií a odborných statí. V lednu 1875 se Masaryk stal předsedou Českého akademického spolku ve Vídni a začal se pravidelně stýkat s rodinou A. V. Šembery (1807–1882), profesora české řeči a literatury na vídeňské univerzitě.

Spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského se stal celonárodní aférou, využívanou i politicky. Masaryk se postavil na samém počátku sporu 1877 za vědecké prozkoumání jejich původu a tak se pro velkou část českých nacionalistů stal vlastizrádcem.

V roce 1879 se Masaryk stal otcem Alice a 1880 Herberta. Jako docent čekal ve Vídni na akademický postup. Jeho habilitační práce tam vyšla roku 1881 a proslavila Masaryka i v zahraničí.

Praha

Díky rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část dostal místo mimořádného profesora na nově založené české univerzitě (jejíž zakladatele zaujala Masarykova česká studie o hypnotismu) a tak v létě 1882 s rodinou přijel do Prahy, aby zde začal přednášet.

V českém prostředí – mohdy ještě provinčním a politicky určovaném ambicemi českého nacionalismu, zatlačujího upřímné vlastenectví – si vytvořil mnoho odpůrců. Jak svým otevřeným, rovnostářským přístupem ke studentům a přísně věcně vědeckým přístupem k vykládanému tématu. Tak u konzervativních katolíků a představitelů katolické církve zase svými názory na ni. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve, její centralismus a dogma neomylnosti. Viděl nutnost náboženství pro moderní společnost, ale požadoval po katolictví radikální reformu. Jako fundovaný a ve světě již uznávaný filosof si ale získal mnoho přátel mezi svými studenty a později i v okruhu lidí kolem revue Athenaeum, kterou založil.

Masaryk začal svou činnost na poli politiky. Zde našel spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu Kramářovi a formuloval nový politický směr, který prosazoval „přesné vědecké poznávání věcí proti romantické fantastice“ – realismus. Revue Čas se stala tribunou realistů, v níž předávali své názory a postoje poměrně úzkému okruhu veřejnosti, i když podstatně širšímu než intelektuálního Athenaea.

Masaryk hledal politické seskupení, kde by mohl prosazovat své zásady a zájmy. Po neúspěšných jednáních realistů se staročechy byli koncem roku 1890 přijati k mladočechům, kteří na jaře 1891 získali mandáty do Říšské rady (celorakouského parlamentu), v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do Zemského sněmu. V září 1893 se ale obou mandátů vzdal. Jednou z příčin byla skutečnost, že se mu rodina rozrostla o další dvě děti – Jana a Olgu.

I nadále byl literárně činný. Napsal mnoho studií i vědeckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku naučného a také psal články do odborných časopisů, jako byly Naše doba, nebo Čas (který se úspěšně stal deníkem), na jejichž vzniku se aktivně podílel.

Masaryk na Češích odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému a nedobře nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky, to ostatně dokázala. Podobně jako u sporu o zfalšované rukopisy byl opět vystaven nenávisti, dokonce uvažoval o odchodu do země své ženy, ale Charlotta jej utvrdila v tom, že jeho místo je právě v Čechách.

Masaryk byl hluboce věřící člověk, ale hledající pravdu i v náboženství. A tak uvítal i vznik Volné myšlenky, kterou vnímal především jako antiklerikální hnutí, které by mohlo přispět k podpoře nového, pravdivějšího a upřímnějšího náboženství.

První světová válka

Za první světové války Masaryk opustil svůj původní názor že by Rakousko-Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí. Vzhledem k aroganci stále ještě absolutistické moci – jejíž poslední demonstrací bylo vojenské potlačení snahy o sebeurčení Jihoslovanů, vedoucí k válce – zaujal stanovisko nezávislosti národů a národa českého a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize „ Stanovisko slovanské“ ospravedlňuje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě a navazuje na tradici názorů o možných svazcích v Evropě (z dnešního pohledu předjímající i některé aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy), ve formě federace demokratických států.

K dosažení politické samostatnosti působil jako hlavní z těch, kteří pracovali na zviditelnění českého národa. Během války přesvědčoval státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu.

V lednu 1915 odjel do Švýcarska. V Ženevě 6. července 1915 pronesl svůj slavný projev k pětistému výročí Husova upálení, v kterém vyhlásil boj habsburské nadvládě - „Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. Avšak proti násilí budeme se hájiti třeba železem.“

V září emigroval za Masarykem Beneš a oba přesídlili do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik (1880–1919), ve Francii naturalizovaný a s potřebnými výbornými styky. Masaryk oba dobře poznal v dobách jejich pražských studií kdy je podporoval, a tak ještě v září přesídlil do Londýna a československé akce v Paříži svěřil Benešovi. Na Londýnské univerzitě dostal Masaryk profesuru „pro slovanské věci“, pozornost získal přednáškami, veřejnými vsvystoupeními (jako proti Aehrenthalovi), žurnalistikou a osobními styky. Také svou literární prací o Rusku, na které stále pracoval a jejíž části zvěřejňoval – Rusko a Evropa, Rusko a Evropa a svět (Russia and Europe, The Spirit of Russia, The Spirit of Russia and the World).

Ve vybudování silných zahraničních jednotek budoucího státu viděl další prostředek k jeho etablování. Po únorové revoluci přesídlil do Ruska, kde dal rozhodující podnět k sestavení dalších samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Do války vstoupily v dubnu 1917 i USA, a tak se Masaryk k jejímu blížícímu konci vydal přes Japonsko do Spojených států, aby tam působil na prezidenta Wilsona, který převzal evropské názory o možné transformaci rakouské monarchie do národně svobodného svazku autonomních států. Ještě z Tokia poslal Wilsonovi memorandum o stavu Ruska aby ho zaujal, ale hlavně v něm zdůraznil význam a úspěchy československých legií – předpokládané pozornosti a účinku dosáhl.

29. dubna Masaryk dorazil do USA, 5. května byl, k jeho překvapení, v Chicagu přijat jásajícími davy a zasypáván květinami. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu. K nim se připojili i představitelé Rusínů. 30. června podepsali v Pittsburku dohodu o společném státu.

Masaryk jednal s diplomaty řady zemí, organizoval zpravodajství, psal do novin, přednášel. Pro přesvědčení americké veřejnosti a státníků o československé věci pomohly i Masarykovy dobré styky s představitely krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho předcházejích návštěv u manželčiny rodiny a veřejných vystoupení. Podařilo se mu tak dostat se k prezidentu Wilsonovi a přesvědčit ho, že požadavky porobených národů rakouské monarchie jsou oprávněné – 18. října Wilson veřejně odvolal svoje dosavadní stanovisko, přispěl k rozpadu v troskách ležícího Rakouska-Uherska, a podpořil tak i vznik Československa.

ČSR


Návrat z exilu, zastávka v Táboře, 21. prosince 1918
(poslední etapa z Rakouska do Prahy 20.–21. prosince)
TGM vystupuje z vlaku, po jeho pravé straně dcera Olga, za ním zčásti skrytý syn Jan.
foto Josef Jindřich Šechtl
TGM vystupuje z vlaku, po jeho levé straně dcera Olga
foto Josef Jindřich Šechtl
Československo bylo mezinárodně uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. S dcerou Olgou se vrátili lodí, po přistání v Británií přes Francii, Itálii a Rakousko dále vlakem. Čerstvě československé hranice překročili 20. prosince, v Táboře 21. prosince Masaryk krátce veřejně vystoupil a pokračovali do Prahy, kde byl přijat slavnostní cestou Prahou, slavnostními fanfárami Smetanovy Libuše z loggie Národního divadla, na Staroměstském náměstí složil první slib prezidenta národnímu shromáždění.

Teprve pak mohl vyzvednout manželku Charlottu ve veleslavínském sanatoriu. Počátkem roku 1921 Masaryk překonal nebezpečnou trombózu, která vyvolala vážné obavy o jeho život. Manželka Charlotta se ale již nezotavila ze své těžké nemoci a 13. května 1923 zemřela. Již za její nemoci převzala dcera Alice roli „první dámy“ a zodpovědnost za prezidentskou „domácnost“, mimo svého angažmá v Československém červeném kříži, který založila (pomohly i otcovy styky v Ženevě). Dcera Olga se v roce 1920 provdala za švýcarského lékaře Henriho Revillioda. Syn Jan většinou pobýval jako diplomat v zahraničí.

Masaryk představoval jeden z moderních a vyspělých států meziválečné Evropy. Pokud jeho síly dovolily přispíval i k jeho dalšímu rozvoji. V Benešovi měl ideálního ministra zahraničí. Další spojenec Štefánik, ministr obrany, zahynul v květnu 1919 když jeho letadlo nad Bratislavou setřelily vlastní jednotky. Rašín, ministr financí, Masarykův bývalý protivník ale nyní spolehlivý spojenec, předčasně zemřel 1923 na následky atentátu. Ve Švehlovi (Agrární strana), předsedovi vlády, měl dalšího spojence. Ale Kramář (Národně demokratická strana), se stal novým politickým odpůrcem i když zůstali osobními přáteli.

V říjnu 1923 byl Masaryk jako prezident přívítán ve Francii, Belgii a Británii, na výroční cestě k pětiletému výročí vzniku ČSR. Prezidentem byl zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech.

Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní. Masaryk byl označen za „Prezidenta Osvoboditele“. Ještě za jeho života, k jeho osmdesátým narozeninám, se národní shromáždění usneslo na zákoně „Masaryk se zasloužil o stát“ (Lex Masaryk). Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, zemřel pro jeho obdivovatele symbol morální velikosti a velké autority.

Nevyřešené problémy

V čem se nepodařilo předválečnou ČSR „odrakouštit“, jak potřebu překonat toto dědictví Rakouské říše a Rakouska-Uherska Masaryk v Českých zemích pojmenoval:

  • V odpůrcích „Hradu“, jak představitelé extrémnější pravice i levice nazývali politický směr Masaryka a Beneše, měli Masaryk a Beneš tvrdé protivníky. Zastánci „Hradu“ jej ale označují za liberální a reformní socialistickou politiku. Pro ještě nedostatečně vyvinutou politickou kulturu (poltického konsensu) a poměrně nízkou míru zodpovědnosti politiků se během dvou desetiletí existence předválečné ČSR nepodařilo vyřešit konflikty mezi jejími zájmovými skupinami. Nejen mezi „Hradem“ a jeho protivníky, jak dokládají četné vládní a volební krize. Zájmy nových i starých zájmových skupin prorůstaly se zájmy četných úředníků státní správy a policie převzatých z dob monarchie. Za starých dob narostlá administrativa, sloužící ze značné části „místodržení“ a lokálním mocenským zájmům se teprve pozvolna začala přeměňovat.


Národnosti ČSR

(sčitání lidu 1921, zaokrouhleno)
celkem 13,5 mil.
Češi 6,7 mil. 50 %
Němci 3,1 mil. 23 %
Slováci 2,0 mil. 15 %
Maďaři 0,8 mil. 5,5 %
Karpatorusíni 0,5 mil. 3,5 %
ostatní 0,5 mil. 4 %
  • Podle některých zdrojů (Masarykův ústav AV ČR) Masaryk také marně usiloval o vyřešení národnostního problému ČSR v duchu federativního uspořádání státu podle švýcarského vzoru – podle jiných, četných zdrojů ale právě takové uspořádání odmítal. Ať je tomu jak je – Masaryk často měnil své názory – tento návrh neuspěl jak pro silný odpor československé nacionální pravice, tak i pro odpor mnohých jiných politiků obávajících se o snížení jejich vlivu. Tak se prosadila centralistická koncepce podle zejména i francouzského vzoru. Ta vedla k nerovnoprávnému postavení, k diskriminaci četných národů a menšin (německé, maďarské, polské, rumunské, rusínské, slovenské, židovské), k tzv. „čechoslovakismu“, „čechismu“, a tím k oslabení jinak vysoce vyspělé předválečné ČSR vůči rostoucímu vlivu nacistického Německa i dalších expanzivních sousedů. Tento centralismus odpovídal i potřebám za druhé světové války rostoucího imperialismu SSSR a s jeho podporou instalovaného komunistického režimu v poválečném Československu. V konečných důsledcích přispěl k definitivnímu rozpadu Československa na přelomu let 1992/93.

Životopisná data


Studia

(stručný přehled)

Pedagogická činnost

(stručný přehled)

Soukromý život

(stručný přehled)
  • 1850 – narozen v Hodoníně
  • 1869 – odchod z Brna do Vídně
  • 1877 – setkání s Charlottou Garrigue v Lipsku, zasnoubení
  • 1878 – sňatek v New Yorku
  • 1879 – narození dcery Alice
  • 1880 – narození syna Herberta
  • 1882 – přistěhování do Prahy s rodinou
  • 1886 – narození syna Jana
  • 1890 – narození dcery Eleanory a její úmrtí
  • 1891 – narození dcery Olgy
  • 189.. – narození dcery Hany a její brzké úmrtí
  • 1914 – v exilu s dcerou Olgou (manželka a tři děti zůstaly v Čechách)
  • 1915 – úmrtí syna Herberta
  • 1918 – návrat do Prahy z exilu
  • 1923 – úmrtí manželky Charlotty
  • 1937 – zemřel v Lánech

Politická činnost

(v letech 1914–18 v kontextu souvisejících událostí)
Vídeň
Praha a Vídeň
První světová válka
= Švýcarsko
=
= Paříž, Londýn
=
(1915)
  • únor – Comité d'action tchèque à l'étranger přejmenováno na Česko-slovenskou národní radu, Masaryk zvolen předsedou
    také v únoru Masarykovo jednání s francouzským premiérem Aristidem Briandem, umožněné Štefánikovým prostřednictvím, zprávy o jednání a požadavku samostatnosti ve francouzském a anglickém tisku
  • další jednání v Anglii o budoucím samostatném státě
= Rusko
=
  • červen – Masarykův příjezd do Ruska a jednání o založení čs. jednotek
  • ''prosinec – Francie povolila zřízení čs. jednotek na svém území
  • ''únor – Spojenci uznali čs. jednotky v Rusku jako část čs. jednotek ve Francii, záměrem bylo je přesunout do Francie a tam je spojit, záměr se nezdařil (jednotky se z Ruska vracely ještě dva roky po skončení války), ale zprávy o statečnosti v bojích s jak německými, tak bolševistickými vojsky měly svůj kýžený propagandistický účinek v jednáních se státníky
  • v Londýně vychází Masarykovo dílo The New Europe (Nová Evropa), politický program uspořádání poválečné Evropy
  • březen – Masaryk vyráží z Moskvy do Vladivostoku (Transsibiřskou magistrálou) a přes Koreu, Japonsko a Kanadu do USA

= USA
=
(1918)

Česko-Slovensko
(1918)
  • 20. prosince – Masaryk překračuje z Rakouska nové čs. hranice a po přivítání a veřejném vystoupení v Táboře přijíždí 21. prosince do Prahy, bouřlivě vítán nadšenými davy
  • ''191920 – mezinárodní jednání a dohody o definitivních čs. hranicích (mírové smlouvy z Versailles, St. Germain, Trianonu a Sèvres, čs. záležitosti pod Benešovým vedením)
  • ''19198. května na setkání rusínských rad v Užhorodě vyhlašuje nově založená Karpatoruská Ústřední národní rada připojení Podkarpatské Rusi k Česko-Slovensku, vychází při tom z Filadelfské dohody zaručující autonomii.
  • Československo

    Dílo


    • Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev přítomnosti), Vídeň 1881
      Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty, ÚTGM, Praha 1998, Praha 2002 (4. č. vyd.)

    • Versuch einer concreten Logik (Pokus o concretní logiku), Vídeň 1887
      Pokus o konkrétní logiku, třídění a soustava věd, , Praha 2001 (1. č. vyd.)
      Základové konkretné logiky, třídění a soustava věd, , Praha 2001 (2. č. vyd.)

    • Česká otázka. Snahy a tužby národního obrození. Praha 1895, Praha 1908 (2. vyd.)
    • Naše nynější krise. Praha 1895
    • Jan Hus. Naše obrození a naše reformace. Praha 1896, Praha 1908 (2. vyd.)
    • Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus, ÚTGM, Praha 2000 (Česká otázka 8. vyd., Naše nynější krize 7. vyd., Jan Hus 9. vyd.)

    • Karel Havlíček, Praha 1896
      Karel Havlíček, snahy a tužby politického probuzení, ÚTGM, Praha 1996 (4. vyd.)

    • Moderní člověk a náboženství, Praha 1896
      Moderní člověk a náboženství, MÚ AV ČR, Praha 2000 (2. vyd.)

    • Otázka sociální, Praha 1896
      Otázka sociální: základy marxismu filosofické a sociologické I. a II., MÚ AV ČR, Praha 2000 (6. č. vyd.)

    • Nová Evropa, Praha 1918
      Rusko a Evropa, Rusko a Evropa a svět (od 1915 řada vydání v různých řečech)
      Rusko a Evropa I. – III., ÚTGM, Praha 1995–96 (rev. vyd., 3. díl 1. vyd.)

    • Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., Praha 1925, 1930, 1936, 1938
      Světová revoluce. Za války a ve válce 1914–1918., ÚTGM / MÚ AV ČR, Praha 2004, ISBN 80-86142-17-5 / ISBN 80-86495-27-2

    Citáty


    • „Nebát se a nekrást.“
    • „Rusko je tam, kde Evropa kdysi byla.“

    Reference


    Podívejte se též na


    Externí odkazy


    stručné životopisy:

    podrobnější životopisy, rozbory, úvahy, další informace:

    Čeští a českoslovenští prezidenti | Čeští filozofové | Čeští novináři | Pedagogové | Čeští sociologové | Čeští spisovatelé | Vědci | Československo | Rakousko-Uhersko | Čeští emigranti a exulanti | Narození 1850 | Úmrtí 1937

    Tomáš Masaryk | Tomáš Garrigue Masaryk | Tomáš Masaryk | Tomáš Garrigue Masaryk | Tomás Masaryk | Tomáš Masaryk | Tomáš Masaryk | תומס מסריק | Tomáš Masaryk | Tomáš Garrigue Masaryk | Tomas Masaryk | トマーシュ・マサリク | 토마시 가리그 마사리크 | Tomáš Masaryk | Tomáš Masaryk | Tomás Masaryk | Масарик, Томаш Гарриг | Tomas Garrigue Masaryk | Tomáš Garrigue Masaryk | Tomáš Garrigue Masaryk | Масарик Томаш Ґаріґ | 托马斯·马萨里克

     

    This article is licensed under the GNU Free Documentation License. It uses material from the "Tomáš Garrigue Masaryk".

    Home Pageartsbusinesscomputersgameshealthhospitalshomekids & teensnewsphysiciansrecreationreferenceregionalscienceshoppingsocietysportsworld