Stonek

Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na články (kde se prodlužuje) a uzliny (kde vyrůstají listy). Stonek rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv.

Stonek se skládá z těchto částí:

centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin,
kůra stonek chrání,
provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost.

Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají funkci asimilační. Též pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části. Růst stonku se uskutečňuje rozmnožováním buněk na vegetačním vrcholu, dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem.

Stonek se často větví:

vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky)
postranní (holoblastické) větvení.

Postranní větvení může být:

monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají;
sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).

Podle funkce se mění tvar stonku:

podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní (brambor),
oddenek (přeslička),
ztlustlá nadzemní část stonku (kedluben),
s asimilační funkcí souvisí rozšiřování stonku do plochy a mívá podobu listů (listnatec),
stonek může být přeměněn v úponky (réva),
stonek může být ztrnovatělý (trnka),
zásobárnou vody jsou zdužnatělé stonky kaktusů.

Literatura

Lexikon pro mladé a začínající zahrádkáře
Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9

Vegetativní orgány

Gourt Home::Gourt :: Stonek

Literatura