Selekce (respektive výběr) je proces, který dle nějakých kritérií vybírá z různorodé skupiny jedinců ty, které potlačuje, nebo naopak zvýhodňuje. V biologických systémech je spolu s proměnlivostí organismů hnacím motorem evoluce. Je zde ale poněkud komplikován skutečností, že znaky jsou selektovány na jiné úrovni, než na které se dědí jejich vlohy (selektují se jedinci - fenotyp, ale dědí se jejich alely - genotyp).
Tvrdá selekce pracuje s absolutními požadavky. Má vymezený určitý interval vyžadované vlastnosti a slepě likviduje všechny jedince, kteří se do něj nevejdou. Příkladem je, že v oblasti, kde existují na jaře časté přízemní mrazíky, zlikviduje všechny květiny, které je nedokáží snést. Základní vlastností tvrdé selekce je, že jí lze uniknout (pokud se organismus vejde do požadovaného intervalu vlastnosti, je za vodou a žádné selekční tlaky na něj nepůsobí, leda by se požadovaný rozsah intervalu za jeho života změnil). Dalším charakteristickým rysem je, že likviduje nevyhovující jedince bez vztahu k jejich ostatní populaci - není tedy závislá na počtu jedinců populace, hustotě této populace ani intenzitě kompetičních vztahů mezi nimi.
Měkká selekce nemá žádné absolutní požadavky na jedice a provádí selekci jeho srovnáním s konkurenty, kteří jsou k dispozici. Selekční tlaky zvýhodňují a selektují jedince, kteří loví lépe, proti jedincům, kteří loví hůře; silnější jedince, kteří jsou schopni získat a obhájit své teritorium či stádo samic, proti slabším jedincům, kteří to nedokáží atd. Z logiky věci vyplývá, že takovéto selekci se nedá uniknout tím, že dosáhnu určité úrovně, neboť vždy se může objevit konkurent, který ji dosáhl také. Proto také někteří evoluční biologové s oblibou tvrdí, že měkká selekce je ve skutečnosti o mnoho tvrdší a brutálnější než tvrdá, a považují ji z evolučního hlediska za významnější.
Jelikož měkká selekce pracuje s porovnáváním a kompeticí jedinců, je zjevné, že je závislá na hustotě a velikosti populace a intenzitě kompetičních vztahů. U přemnožené populace bude velice silná, naopak u populace, která se nachází hluboko pod Maximální hustotou populace, nemusí mít za určitých okolností prakticky žádný význam.