Rým

Rým je zvuková shoda koncových hlásek (v českém verši obvykle od samohlásky poslední rytmicky důrazné slabiky) na konci veršů nebo půlveršů.

Rým má funkci

rytmickou - určuje hranici verše, stvrzuje veršovou klauzuli, zdůvodňuje rytmický řád (vzestupnost, sestupnost apod.)
eufonickou - obohacuje a ovlivňuje eufonii verše
významovou - rým je pointa verše, spojuje souznějící slova a ukončuje tím verše

V češtině bývá jako norma považován rým dvojslabičný (na rozdíl např. od angličtiny, v níž je to rým jednoslabičný). Jednoslabičný rým je brán za normu jen bývá-li rýmováno jen jednoslabičné slovo.

Bohatý rým

- obsahuje shodu opěrných souhlásek před přízvučnou samohláskou. Rým bez této shody se nazývá postačující.

Epiforický rým

(též identický rým) je rým, u něhož je slovo rýmováno samo sebou.

Vlahý a běloučký byl prs.

A celá bílá byla kočka.

Prs dráždil kočku, takže kočka

sekala drápkem onen prs.

Vzrušené uši kočky

vrhaly svůj stín na ten prs.

A celý růžový ten prs

jak nosánek té kočky

(Charles Cros, přeložil Vladimír Holan)

Grafický rým

(též optický, vizuální) je rým, u něhož se rýmuje jen písemná podoba verše, slova se však obvykle vyslovují rozdílným způsobem. Tento rým se v češtině příliš nevyskytuje, v jiných jazycích (např. angličtina) je poměrně hojný.

Our God, our help in ages past,

Our hope for years to come,

Our shelter from the stormy blast,

And our eternal home.

(Isaac Watts)

Lámaný rým

označuje rým, u něhož je zvuková shoda slabik vytvořena rozdělením slov na konci jednoho verše a převedením druhé slovní části na začátek verše následujícího.

Vlak hvízdající melodi-

Cky to je námět pro ódy

Vlak hvízající jako špačí-

Ček na sonet co námět stačí

(Raymond Queneau, přeložili Bohumila Grögrová a Josef Hiršál)