Samádhi je pálíjské i sanskrtské slovo označující buddhistickou a hinduistickou meditační praxi rozvoje soustředění. Doslova přeloženo znamená „připevnění“, „ukotvení“ mysli na jeden objekt.

Samádhi v buddhismu

V buddhismu je samádhi první ze dvou forem kultivace mysli. Jejím cílem je uklidnění mysli (samatha) a její zaostření (ekaggata), které pak umožní intuitivní vhled do pravé podoby skutečnosti.

Buddha doporučoval 40 vhodných objektů meditace (kammathána), z nichž nejoblíbenější jsou vědomé dýchání (ánápána) a čtyři Vznešená prodlévání.

Rozvoj soustředění vede postupně k hlubším meditačním ponorům, tzv. džhánám. Jejich dosažení zabraňují tzv. mentální překážky (nívarana), které zatemňují naše vnímání. Jsou to:

• smyslová touha (kámaččhanda)

• nenávist, antipatie (vijápáda, dosa)
• strnulost a malátnost (thína-middha)
• nepokoj a výčitky svědomí (uddhačča-kukkučča)
• skeptické pochyby (vičikiččhá)

Jejich potlačení během meditace je pouze dočasné. Trvale dochází k jejich zániku dosažením čtyř Nadsvětských stezek.

Tyto meditační praktiky mají svůj původ v brahmánském védském náboženství, rozšířeném v Indii v době Buddhova života, a byly převzaty i řadou dalších náboženství a spirituálních hnutí. Rozvinuly se také nezávisle např. v islámském súfismu. Narozdíl od meditačního rozvoje vhledu nejsou tedy výhradním majetkem buddhismu.

Samádhi (koncentrace) je také jednou z mentálních formací neoddělitelně spjatých s každým okamžikem vědomí, i když má obvykle jen slabou intenzitu.

Buddhismus

Samadhi | Samadhi | Samadhi | Samadhi | 三昧 | Samadhi (boeddhisme) | Samadhi | Samadhi | Самадхи | Samadhi | 三昧