Rakousko

Rakousko je vnitrozemský federativní stát ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem (délka hranice 35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (362 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie.

Oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich)
Administrativní dělení: 9 spolkových zemí
Největší města: Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg, Innsbruck
Nejníže položené místo: Hedwighof (okres Apetlon – Burgenland) 114 m

Nejvýše položené místo: Grossglockner, 3798 m n. m., Alpy
Oblíbená turistická místa: Vídeň, Salzburg, Innsbruck, Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice, Kitzbühel

Geografie

Rakousko se rozprostírá v délce 575 km ve směru západ-východ a 294 km sever-jih.

Přibližně 60 % země je hornaté povahy a má podíl na Východních Alpách (především Tyrolské Střední Alpy, Vysoké Taury a Nízké Taury, Severní vápencové Alpy, Jižní vápencové Alpy a Vídeňský les). V Horních a Dolních Rakousech, severně od Dunaje leží část starého pohoří Českého masivu, které zasahuje dále do Česka a Bavorska. Na východních hranicích leží pohoří Malé Karpaty.

Velké nížíny leží na východě podél Dunaje, především Alpské předpolí a Vídeňská pánev s Moravským polem, ale i na jihu ve Štýrsku, které je díky podobnosti svojí krajiny k Italské oblasti Toskana nazýváno také často Štýrská Toskana.

Z celkové plochy Rakouska (83 871,1 km²) připadá na kopce a nížiny přibližně jedna čtvrtina. Pouze 32 % leží níže než 500 m. n. m. 43 % rozlohy je zalesněno.

Pět nejdůležitějších geografických útvarů Rakouska:

Část Východních Alp (52 600 km², 62,8 % rozlohy státu)
Část Alpského a Karpatského předpolí (9500 km², 11,3 %)
Předpolí na východě, část okrajové oblasti Panonské nížiny (9500 km², 11,3 %)
Granitové a rulové roviny, část pohoří Českého masivu (8500 km², 10,2 %)
Část Vídeňské kotliny (3700 km², 4,4 %)

Hory

Deset nejvyšších hor Rakouska:

	Název	Výška	Pohoří
1.	Großglockner	3798 m	Vysoké Taury
2.	Wildspitze	3774 m	Ötztalské Alpy
3.	Weißkugel	3738 m	Ötztalské Alpy
4.	Großvenediger	3666 m	Vysoké Taury
5.	Hinterer Brochkogel	3628 m	Ötztalské Alpy
6.	Hintere Schwärze	3624 m	Ötztalské Alpy
7.	Similaun	3599 m	Ötztalské Alpy
8.	Großes Wiesbachhorn	3564 m	Vysoké Taury
9.	Rainer Horn	3560 m	Vysoké Taury
10.	Großer Ramolkogel	3550 m	Ötztalské Alpy

Jezera

Austria Neusiedlersee flyby.jpg]] Největší jezero Rakouska je Neziderské jezero v Burgenlandu, ke kterému náleží 77 % svojí celkové rozlohy 315 km². Za ním následuje Attersee s 46 km² a Traunsee s 24 km² v Horních Rakousech. Velké je také Bodamské jezero o rozloze 536 km², k Rakousku však náleží pouze malá část. Jezero totiž leží na hranicích s Německem (spolkové země Bavorsko a Bádensko-Württembersko) a Švýcarskem. Hranice však nejsou na ploše jezera přesně dodržovány.

Pro letní turismus mají vedle hor i jezera velký význam, především Korutanská jezera a oblast Salzkammergut. Nejznámější jsou např. Wörthersee (největší jezero Korutan), Millstätter See, Ossiacher See a Weißensee. Známá jsou také jezera Mondsee a Wolfgangsee na hranicích Salcburska a Horních Rakous.

Řeky

Největší část Rakouska (80.566 km²) je odvodňována Dunajem do Černého moře. Pouze malé oblasti jsou odvodněny Rýnem (2.366 km²) a Labem (918 km²) do Severního moře. Velké přítoky Dunaje (od západu na východ):

Lech, Inn (odvodňují Tyrolsko) a Salzach (odvodňuje Salzburg, kromě Lungau a částí Pongau).
Rýn odvodňuje největší část Vorarlberska, protéká Bodamským jezerem a ústí do Severního moře.
Ager, Traun, Enns, Ybbs, Erlauf, Traisen, Vídeň (řeka) a Fischa odvodňují oblasti Štýrska, Horních a Dolních Rakous a Vídně, ležící na jih od Dunaje.
Velký a Malý Mühl, Rodl a Aist, Kamp, Göllersbach a Rußbach, stejně jako Thaya a March na východních hranicích, odvodňují oblasti Horních a Dolních Rakous položené severně od Dunaje.
Lainsitz není sice podstatný kvůli své velikosti, je však jedinou rakouskou řekou, která se v Česku vlévá do Labe a tak končí v Severním moři.

Řeka Mur odvodňuje Salcburské Lungau a Štýrsko a ústí v Řecku do řeky Drau, která opět odvodňuje Korutany a Východní Tyrolsko. Drau se v Řecku vlévá do Dunaje.

Politická geografie

Rakousko je rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Okresy se dále dělí na jednotlivé obce.

Geografické umístění některých spolkových zemí má své zvláštnosti, např. Vídeň je zcela obklopena Dolními Rakousy a Východní Tyrolsko sice náleží k spolkové zemi Tyrolsko, ale není s ním fyzicky spojeno. Tato kuriozita vznikla po první světové válce, když v roce 1918 připadlo Jižní Tyrolsko Itálii. Tím se stalo Východní Tyrolsko exklávou Tyrolska.

	Spolková země (Bundesland)	Hlavní město	Obyvatelstvo	Rozloha (v km²)	Obyvatel na km²	Města	Obcí (dohromady)
1.	Burgenland (Burgenland)	Eisenstadt	276 419	3965	69,7	13	171
2.	Korutany (Kärnten)	Klagenfurt	559 440	9536	58,7	17	132
3.	Dolní Rakousy (Niederösterreich)	St. Pölten	1 552 848	19 178	81,0	74	573
4.	Horní Rakousy (Oberösterreich)	Linec (Linz)	1 387 086	11 982	115,8	29	445
5.	Salcbursko (Salzburg)	Salzburg	521 238	7154	72,9	10	119
6.	Štýrsko (Steiermark)	Štýrský Hradec (Graz)	1 190 574	16 392	72,6	34	543
7.	Tyrolsko (Tirol)	Innsbruck	683 317	12 648	54,0	11	279
8.	Vorarlbersko (Vorarlberg)	Bregenz	356 590	2601	137,1	5	96
9.	Vídeň (Wien)	Vídeň	1 631 082	415	3831,9	1	1

Města

Pro seznam všech měst, největších měst a aglomerací viz seznam rakouských měst. T-mobil_center_wien.jpg: dálnice A23, centrum společnosti „T-mobile Austria“]] SalzburgerAltstadt02.JPG Staré město]] Austria-Bregenz-Pfaender.jpg a Bodamské jezero]] Největší obydlená oblast Rakouska je s odstupem metropole Vídeň s počtem obyvatel 2 067 651 (stav k roku 2005). Koncentruje v sobě celou čtvrtinu obyvatel země. Kolem 200 rakouských obcí má městké právo. Velký problém, především v hospodářsky slabších oblastech, je velký odliv obyvatelstva z venkova do městských aglomerací..

= Vzdálenosti (vzdušnou čarou)

Vídeň – Bregenz 505 km
Vídeň – Innsbruck 390 km
Vídeň – Salzburg 253 km
Vídeň – Linec 155 km
Vídeň – Štýrský Hradec 148 km
Vídeň – Bratislava (SK) 55 km
Salzburg – Mnichov (D) 116 km
Vídeň – Berlín (D) 530 km
Vídeň – Budapešť (H) 255 km
Bregenz – Paříž (F) 568 km
Villach – Triest (Středozemní moře) (I) 109 km
Štýrský Hradec – Maribor (SLO) 70 km

Exklavy a Enklávy

Na státním území Rakouska se nachází údolí Kleinwalsertal – funkční enkláva Německa. Kleinwalsertal sice patří k rakouské spolkové zemi Vorarlbersko a geograficky leží i těsně při ní, ale na základě topografické polohy je dostupné po silnici pouze z Německa. Další obdobná enkláva Německa existuje v Tyrolsku. Obec Jungholz, do které se také z Rakouska nedostanete, je s ním spojena pouze 1636 m vysokou Sorgschrofen.

Na druhé straně existuje i funkční enkláva Rakouska, která se nachází ve Švýcarsku. Obec Samnaun nebyla po dlouhou dobu spojená se Švýcarskem jakoukoli cestou, nýbrž přístupná pouze přes Rakousko (Tyrolsko). To vedlo k tomu, že odtud vymizela rétorománština a místo ní přijali tamní obyvatelé dialekt podobný Tytolsku. Mezitím se postavila silnice vedoucí do Samnaun, která se již ubírá výhradně po švýcarském území a obsahuje dokonce i bezcelní zónu, která už zde kdysi byla zavedena. V podobném stavu jako Samnaun byla až do roku 1980 obec Spiss na rakousko-švýcarské hranici. Byla po dlouhou dobu dosažitelná pouze přes Samnaun a bojovala se silným odchodem obyvatel, protože oproti ostatním enklávám měla velmi malé možnosti hospodářského rozvoje.

Podnebí

Klopotec.jpg v jižním Štýrsku]] Rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu, resp. panonské klima. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Západ země podléhá zpravidla méně silným podnebním podmínkám, a tak jsou zimy většinou mírnější a léta spíše teplá. Leží zde také oblasti bohaté na srážky. Z geografických podmínek vychází další klimatická zóna, a to alpinské klima, které způsobuje v horách silnější zimu než na hlouběji položeném východě. Další zajímavostí jsou občasné severní a jižní řeky, které jsou na jedné straně polárně ledové a na straně druhé s sebou někdy přinášejí saharský písek.

Díky tomu se Rakousko zcela oprávněně řadí k středoevropskému přechodovému klimatu, s ohledem k Alpám ve středu a na západě a k Panonské nížině na východě země.

Teploty

Když působí stabilní tlaková výše z východu (ideálně „Omega-Hoch“ či v podobě posledních písmen řecké abecedy) může člověk počítat s dlouhým a nerušeným sluníčkem a až dvěma týdny vysokých teplot. V zimě ovlivňuje tlaková výše svit slunce a ostré mrazy (do −20°C). Délka svitu slunce je kolem 10 až 20 % delší než kupříkladu v severním Německu.

Topná sezóna je běžně od poloviny října do poloviny dubna a působí vysokou spotřebu energie.

Nejnižší teplota naměřená v Rakosku: Sonnblick-Gipfel (SBG), −37,2 °C (1. ledna 1905)
Nejnižší teplota naměřená v Rakosku: Zwettl (NÖ), −36,6 °C (11. února 1929)
Nejvyšší teplota naměřená v Rakosku: Dellach im Drautal (K), + 39,7°C (27. července 1983)

Srážky

Stejně jako směrem ze západu na východ slábne oceánské klima, klesá i průměrné množství srážek. To způsobuje, že např. ve Vídni jsou pouze poloviční srážky než v Salzburgu. Ve východních a jihovýchodních částech země se již projevuje panonské kontinentální klima, které je v jižních jezerních oblastech částečně ovlivněno středomořským klimatem.

Celoročně se také oblasti podél alpských hřebenů vyznačují vysokými srážkami, do těchto poloh s nízkým tlakem vanou vlhké vzdušné proudy ze severu či jihu a zmizí zase jako srážka. To způsobuje v zimě vysoké množství sněhu na horách i v údolích, stejně jako kalamitní oblasti na severu i jihu. V létě jsou následkem vysokých srážek silné deště, eroze půdy a záplavy. Kraje s nejsilnějšími dešti jsou: celé alpské předhůří, tyrolské nížiny, tyrolský okres Reutte a Bregenzský les. Zde spadne až 3000 mm dešťových srážek (nebo sněhu) za rok (průměrně 900 mm).

Na jaře a na podzim je možné všechno – od sněžení po horka. Denní teploty mohou v červenci a srpnu nezřídka vystoupit i přes 30 °C, vlhkost vzduchu je většinou vysoká, často dochází k tvorbě dešťových mraků a následně i k náhlým bouřkám.

V posledních letech bylo Rakousko, stejně jako sousední země, častou obětí poruch počasí, které byly mnoha experty označovány jako důsledky globálního oteplování (průměrné teploty se trvale zvedají). Kvůli silným dešťům byly již nekolikrát ničivé záplavy a sesuvy půdy, které si vyžádaly i oběti na životech. Náhodně dochází i k bouřím síly orkánu a ohromným vánicím, které vedou k tomu, že mnoho obcí je zcela odříznuto od světa a množí se také pády lavin. Zemi v posledních letech sužovala ale i častá sucha.

Obyvatelstvo

Podívejte se také na: Rakušané

Vývoj

Austria-demography.png

První sčítání lidu, které odpovídá dnešním kritériím, se konalo v Rakousku-Uhersku v letech 1869 a 1870. Od počátku sčítání v oblasti dnešního Rakouska počet obyvatel každoročně stoupal až do posledního před začátkem 1. světové války, které se konalo roku 1913. Až do rozpadu Rakouska-Uherska byl silný nárůst obyvatelstva v oblasti dnešního Rakouska způsoben významnou měrou přísunem z ostatních korunních zemí Rakouska. Lidé se přesouvali do velkých měst, především do hlavního města Vídně. Při prvním sčítání po konci války se počet obyvatel snížil o 347 000. Ale již roku 1920 se opět zvýšil o 35 000 osob a zvedal se dále kontinuálně až do roku 1935. Snížení přírůstku mezi lety 1934 a 1935 už pouze na 1000 osob následoval opětovný pokles (poprvé od 1. světové války), a to o 3000 osob. Počet obyvatel dále klesal až do roku 1939, kdy se konalo poslední sčítání před koncem 2. světové války. Byl zaznamenán pokles o 108 000 lidí v porovnání k dosavadnímu maximu z roku 1935. Když byl v roce 1946 zjišťován počet obyvatelstva, poprvé od konce války, na základě potravinových lístků, bylo spočteno cca. 7 mil. obyvatel, címž bylo vytvořeno nové maximum – i přes velké válečné ztráty.

Změny obyvatelstva dle Statistik Austria
Rok	Obyvatel
kolem 1527	1 500 000
kolem 1600	1 800 000
kolem 1700	2 100 000
1754	2 728 000
1780	2 970 000
1790	3 046 000
1800	3 064 000
1810	3 054 000
1821	3 202 000
1830	3 476 500
1840	3 649 700
1850	3 879 700
1857	4 075 500
1870	4 520 000
1880	4 941 000
1890	5 394 000
1900	5 973 000
1910	6 614 000
1913	6 767 000
1919	6 420 000
1923	6 535 000
1930	6 684 000
1939	6 653 000
1951	6 935 000
1961	7 086 000
1971	7 500 000
1981	7 569 000
1988	7 697 000
1991	7 755 000
2001	8 043 000
2004	8 175 000

Do roku 1953 opět spadly počty osob o přibližně 672 000 na 6 928 000. Nadále pak stoupal díky vysoké porodnosti na nové maximum v roce 1974, kdy žilo v Rakousku 7 599 000 osob. Následujících 6 let pak obyvatelstvo nepatrně oslabovalo (s výjimkou roku 1976) na 7 549 000 osob v roce 1980. Na začátku 80. let se střídaly drobné přírůstky a úbytky, aby pak roku 1987 začal počet obyvatelstva opět znatelně sílit. Od 90. let má znatelný vliv imigrace přistěhovalců, ke konci roku 2004 žilo v Rakousku 8 175 000.

Mezi lety 1754 a 1857 bylo počítáno přítomné civilní obyvatelstvo, od 1869 do 1981 se zakládaly počty na výsledcích počtů s desetiletými mezerami, přičemž byly mezi počítáními zjišťovány změny a od 1869 do 1923 počítáno přítomné civilní obyvatelstvo a od 1934 do 1981 obyvatelstvo s trvalým pobytem. Mezi lety 1982 a 2001 se sice konalo sčítání obyvatelstva, ale bylo zpětně zjištěno z průměrných změn obyvatelstva. Od roku 2002 spočívá sčítání lidu na na Centrálním rejstříku přihlašovaných osob (něm. Zentralen Melderegister), z kterého se mohou tyto informace zjišťovat, a počítání lidu čistě k účelu zaznamenání změny obyvatelstva tak už vlastně nebude potřeba.

Délka života

Průměrná délka života rakušanů je v současnosti (rok 2005) u žen 82,1 let a u mužů 76,4 let (v porovnání s rokem 1971: 75,7 ženy a 73,3 muži). dětská úmrtnost je kolem 0,45 %.

Historie

První zmínky o Rakousku (Ostarrichi), říšské východní marce, se datují do 10. století. Roku 1156 získali Babenberkové, kteří Rakousy drželi, od císaře Fridricha I. Barbarossy tzv. privilegium minus, jímž byla východní marka povýšena na vévodství. Babenberkové zde vládli až do roku 1246, kdy vymřeli po meči. Po krátké české vládě (Přemysl Otakar II.) udělil římský král Rudolf I. Habsburský Rakousy roku 1280 v léno svým synům. V majetku Habsburků zůstaly až do roku 1918. Společně s dalšími získanými aplskými državami (Štýrsko, Korutany, Kraňsko, Tyrolsko) byly označovány jako dědičné habsburské země. V 16.století Habsburkové postupně získali vládu nad dalšími státy, například českým a uherským královstvím, Nizozemím aj. a vytvořili rozsáhlou habsburskou monarchii, která byla roku 1804 prohlášena rakouským císařstvím (od 1866 rakousko-uherské císařství). Jejím centrem se stala rakouská Vídeň.

Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, byli Habsburkové sesazeni a jejich říše zanikla. Na jejím území vznikla řada tzv. nástupnických států (Rakousko, Československo, Maďarsko, Polsko a Jugoslávie). V roce 1938 bylo Rakousko anektováno nacistickým Německem a po roce 1945 obsazeno vítěznými spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil „věčnou neutralitu“ Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.

Podívejte se také na

Externí odkazy

Rakousko | Vnitrozemské státy | Státy Evropy

Gourt Home::Gourt :: Rakousko