Numizmatika

Numizmatika, psáno také někdy i jako Numismatika (rozšířená varianta) (z lat. nummus = peníz, mince) je historická věda, která se zabývá platebními prostředky (mincemi, bankovkami, státovkami, směnkami, šeky, cennými papíry, nouzovými platidly, poukázkami, žetony a předmincovními typy platidel) a jejich historickou úlohou. V užším slova smyslu je to historická věda, která se zabývá pouze kovovými penězi, mincemi, v souvislosti s hospodářskými a sociálními jevy, osvětluje dějinný vývoj a dějinný úkol peněz.

Numizmatika má název z řeckého nómisma (latinského nummus), tj. peníz a nómos, tj. právo, obyčej. Ze samotného názvu vyplývá důraz na normativní funkci peněz ve společnosti. Numizmatika se neomezuje jen na peníze užívané v minulosti. Je to věda o vývoji a funkci platebních prostředků. Orientuje se jak na předmincovní typy platidel a mince, tak na kreditní platidla a početní peníze (žetony). Zkoumá i medaile podobné mincím a vydané na památku osob či události, které nebyly určeny k placení. Platidla jsou významným pramenem historického poznání.

Numizmatika se zabývá nejen historií peněz, ale i společenskou funkci platidel. Platební prostředky prošly podobným vývojem jako jiné míry, postupně získávaly konvenční charakter. Přitom jejich reálná hodnota ustupovala. Kovové peníze se rozšířily až na určitém stupni civilizačního vývoje. V novověku byly vystřídány papírovými penězi, v současnosti v platebním styku převažují bezhotovostní peníze. Z hlediska sociálně ekonomického vývoje numizmatika prošla obdobím předmincovním, mincovním a pomincovním (postmonetárním).

Vzhledem k asynchronnímu vývoji v širších evropských a světových souvislostech se numizmatika dělí podle tří kritérií:

geografické dělení podle kontinentů a územně politických celků,
chronologické dělení na předmincovní platidla, starověká, středověká, novověká a moderní platidla,
měnové dělení podle měnových systémů a platidel tvořících měnovou soustavu určitého státu či územního celku.

Numizmatika sleduje především kovové peníze čili mince, které jsou důležitým pramenem pro poznání ekonomických, právních, politických, sociálních a kulturních poměrů doby, v níž vykonávaly funkci platidla. Numizmatika úzce souvisí s paleografií, epigrafikou, heraldikou, genealogií, chronologií a politologií. Numizmatické prameny jsou po shromáždění podrobeny kritice a interpretovány, tedy správně vyhodnoceny a vyloženy. Explikace je výklad závěrů, který musí být jednoznačný, jasný a ucelený.

Mincovní právo bylo výhradní právo panovníka razit mince. Patřilo tedy k regálům a zahrnovalo i právo kontroly nad jakostí mince, řízení oběhu mincí, zákaz vývozu domácích mincí a zákaz či omezování dovozu mincí cizích. Proto panovníci vydávali mincovní řády. Mincovní regál spravoval královský mincmistr, který současně dohlížel i na horní regál. Do konce 12. stol. v českém státě nerazil mince jen panovník, takže se mincovní regál v pravém slova smyslu formoval až od 13. století. Původně se mince pokládala za panovníkův majetek a pramen jeho příjmů. Proto panovník stanovil jeho hodnotu. Falšování mince bylo zločinem urážky majestátu.

Později mince přestávala být majetkem panovníka a stala se majetkem státu. Na stát přešlo i právo mince razit. Některé osoby a města si podle svých privilegií razila vlastní mince většinou z ekonomických důvodů. Počátky numizmatiky, přesněji řečeno peněžní oběh byl zkoumán již v antice, v 16. století se jí zabýval Mikuláš Koperník.

Bankovkami se zabývá rovněž notafilie.

Platidla na českém území

Před vznikem prvních mincí fungoval výměnný obchod. Dalo se také platit železnými pruty, dobytkem nebo kiráty (plátěné šátky).

duhovky

Prvním platidlem, které na našem území známe, jsou duhovky. Bylo to keltské platidlo a duhovky se jim říká proto, že se občas dají nalézt na poli po dešti a duhově se lesknou.

denáry

raženy Boleslavem I.
byly na nich křesťanské motivy
platilo se jimi do 13. století

brakteáty

vydávány Přemyslem Otakarem I. a Přemyslem Otakarem II.
nebyly rovné, ale zvlněné. Proto se nedaly skládat do hromádek, nápisy se rozmazávaly a důsledkem toho bylo jejich stažení z oběhu.

groše

raženy v Kutné Hoře, které byla v době objevení stříbrných nalezišť téměř stejně velká jako Praha
ovládly střední Evropu
platily do konce 16. století, ale v oběhu zůstaly ještě pár dalších století jako drobné

tolary

dal razit Jáchym Šlik
ze stříbra v Jáchymově

krejcary

platily od vzniku Habsburské monarchie roku 1526

souběžně s nimi se používali také bankocetle, první papírové peníze na našem území zavedené Marií Terezií

koruny

korunová měna vyhlášena 11.8. 1892, dlouho však zůstávaly v oběhu staré zlatkové peníze, korunové bankovky přišly do oběhu až 1900. Koruna rozdělena na 100 haléřů (halířů). Z přepočítacího poměru 2:1 (10 korun představovala 5zlatková bankovka) vzniklo dodnes známé lidové označení „pětka“ pro desetikorunu.
současné platidlo
měly spoustu podob

Podívejte se také na

notafilie

Odkazy

http://www.numizmatika.cz/
http://www.numismatika.com/
http://www.mince.cz/
http://www.sberatel.com/mince

Pomocné vědy historické

Gourt Home::Gourt :: Numizmatika