Nepohlavní rozmnožování je biologický proces, kterým rodičovský organismus produkuje své klony - geneticky identické organismy. Obvykle se bere jako charakteristický pro nižší organismy, u mnoha organismů (např. vyšších rostlin) je ale brán jako regulérní alternativa pohlavnímu rozmnožování a je často člověkem hojně využíván v zemědělství a různých biotechnologických oborech. Mnoho druhů vyšších rostlin je dobře uspůsobeno k nepohlavnímu rozmnožování. Rostliny jej používají jako prostředek ke zvýšení své konkurenceschopnosti a vytlačování konkurenčních druhů, protože toto rozmnožování je relativně velmi rychlé a efektivní.
Typy nepohlavního rozmnožování
- binární dělení - klasické u jednobuněčných organismů (bakterie, prvoci, jednobuněčné řasy), které se mitoticky rozdělí na dvě buňky.
- fyziparie - množení dělením těla vícebuněčného organismu (láčkovci, ploštěnci). může jít o regeneraci po zranění i o cílený rozpad.
- gemiparie (pučení) - je charakteristické pro láčkovce, mechovky, pláštěnce, ale také např. kvasinky. Jde o proces, kdy nový organismus „vypučí“ - vyroste ze starého a poté se od něj oddělí.
- vegetativní rozmnožování - tento pojem se používá zejména u vyšších rostlin - týká se situace, kdy rostlina dokáže zregenerovat z části svého těla celý organismus. Někdy však rostliny dokonce přímo vytváří orgány a útvary, které slouží k vegetativnímu rozmnožování a snadnějšímu ovládnutí většího prostoru, např.: jahodník (šlahouny), kalanchoe (viviparie - viz obrázek)kyčelnice cibulkonosná (falešné cibulky v paždí listů) či česnek (stroužky).
Vyšší rostliny vs. složitější živočichové
Rostliny obecně mají vysokou regenerační schopnost a jejich
nediferencované buňky z
dělivých pletiv si i u starých rostlin uchovávají neporušenou
totipotentní schopnost v mnohem větší míře, než je tomu u složitějších živočichů, což umožňuje drtivou většinu z nich levně vegetativně množit minimálně v laboratorním prostředí. (viz
rostlinné explantáty). U složitějších živočichů lze takto pracovat zpravidla pouze do úrovně embrya a náklady, které jsou s těmito postupy spojeny, jsou značně vyšší.
Výhody a nevýhody
Výhodou nepohlavního rozmnožování je jeho vyšší rychlost a efektivita. Nevýhodou je
uniformita potomstva, které má tendence reagovat naprosto stejně na působení různých pozitivních i negativních faktorů. V
zemědělství u
klonovaných rostlin je např. velice negativně vnímána shodná specifická citlivost všech jedinců z
populace klonů vůči
chorobám. Znamená to, že pokud se objeví
patogen, který napadá určitou populární
odrůdu pocházející z jednoho rodiče (nebo několika málo blízce příbuzných rodičů) - může zlikvidovat úrodu v celostátním nebo dokonce
celokontinentálním měřítku (jako se tomu stalo v 90. letech, kdy se ve
Střední Americe objevil
virus, který během několika týdnů zlikvidoval drtivou většinu
banánovníkových plantáží).
Související články
Rozmnožování
Ungeschlechtliche Vermehrung | Asexual reproduction | Reproducción asexual | Ongeslachtelijke voortplanting | Asexuell