Mše

Mše či mše svatá je v římskokatolické církvi a v církvích, které se od ní oddělily, označení pro slavení eucharistie, jehož součástí je zvěstování božího slova a večeře Páně. Ty to dvě části,jsou vzájemně rovnocené a užívá se pro ně i výrazu bohoslužba slova a bohoslužba oběti.

Katolická mše

Podle katolického chápání není slavení eucharistie pouhou připomínkou poslední večeře Ježíše Krista s jeho učedníky, ale zpřítomněním oběti Ježíše Krista na kříži a oslavou jeho vzkříšení (proto je někdy označována též jako mešní oběť.

Označení mše je zkomolením závěrečných slov mešní liturgie, kdy jáhen vysílá shromážděný lid slovy: „Ite missa est,“ (latinsky doslova „Jděte, (jste) vysláni,“ v české liturgii překládáno jako „Jděte ve jménu Páně“).

Mši začíná kněz, zpřítomňující autoritu Ježíše Krista, velkým znamením kříže. Po vyznání hříchů a úvodní modlitbě následují čtení z písma svatého. Slavnostní zpěv Gloria, jež je vložen mezi Pane smiluj se uzavírající kající vyznání hříchů a čtení z Písma, se zpívá pouze o nedělích (mimo postních), svátcích a slavností.

Ve všední den je to jen jedno čtení buď ze Strarého, nebo Nového zákona, po něm následuje žalm, jež by se měl zpívat. Není-li to možné, recituje se tak, že odpoveď lidu je jen na začátku a potom na konci celého žalmu (nebo se odpovídá po sloce). Evangelium je uvedeno buď alelujovým veršem (antifonou) nebo slokou mešní písně. Je-li přítomen jáhen, přečte jej. Není-li, přečte ho kněz (dříve se také evangelium zpívalo, v jiných ritech se toto zachovavá stále). Kněz po slovech božích připojuje svůj výklad – krátkou homilii (kázání). Při ranní všední mši se může vynechat, nebo bývá zkrácena na jednu větu.

Svátek, slavnost a neděle mají po žalmu ještě čtení z nového zákona, většinou z apoštolských listů. Liturgie totiž byla vždy o rozlišování běžných dnů od slavnostnějších až po největší slavnosti. Modliba Věřím je zpívána nebo recitována po přímluvách jen, když je neděle či slavnost.

Liturgie

Gourt Home::Gourt :: Mše

Katolická mše