Leopold II.

Leopold II. (5. května 1747, Vídeň – 1. března 1792) byl druhým mužským zástupcem habsbursko-lotrinské dynastie na českém trůně.

Leopold byl až devátým potomkem Marie Terezie, ale v množství dcer její druhý nejstarší syn, který se dožil vyššího věku. V roce 1765 se oženil s dcerou španělského krále Karla III. Marií Louisou Bourbounskou. Ve stejném roce po otci Františku I. Štěpánu Lotrinském zdědil vévodství v Toskánsku a usídlil se ve Florencii. Z tohoto místa sledoval překotné reformní počínání svého bratra Josefa II. na trůně ve Vídni a narozdíl od něj se stal postupně otcem 16 dětí, kterým se po zdravotní stránce ve velké většině případů dařilo dobře a tři čtvrtiny z nich byli synové. Leopold aplikoval reformy (zrušení cechů, zrušení toskánské armády a její nahrazení občanskou milicí…) v postupných krocích a pokud možno v takové podobě, aby nevyvolávaly konflikty. Nebyl však zároveň zastáncem budování mohutného centrálního aparátu, který vznikal v sídle habsburské monarchie.

Do Vídně se přesunul až po smrti bezdětného bratra v roce 1790 jako posléze korunovaný císař Svaté říše římské a král uherský Leopold II. Rychle se rozhodl řešit zděděné problémy, které se nahromadily především v posledním roce. Pro uklidnění šlechty potvrdil zrušení berního a urbariálního patentu a církev si na druhé straně příblížil, když vrátil výchovu kněží z generálních seminářů do jejích rukou. Uvolnil také pořádání pro lid dříve obvyklých procesí či poutí. Byl otevřený k návrhům z nejrůznějších stran, protože věděl, že čím více jich bude, tím si bude moci vybrat více času na jejich prostudování a sloučení, které ani nebude možné.

Klid se snažil Leopold II. nastolit i na dalších místech, kde jeho předchůdce vyvolal rozpory. Rychle ukončil mírem ve Svišťově tažení na Balkáně proti Turkům, protože potřeboval uklidnit Prusko. Podařilo se mu brzy zvládnout neklidnou situaci i na území Uher a povstání v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgii). Postupem času stále více upíral zrak k Francii, kde již dávno zuřila revoluce, která se dotýkala jeho sestry Marie Antoinetty a především hrozila překročit hranice v podobě odezvy v jiných zemích. Vydal tedy s pruským králem Fridrichem Vilémem II. a saským kurfiřtem Fridrichem Albertem II. v Pilnici v srpnu 1791 deklaraci na jejímž základě byla další rok v únoru mezi Pruskem a habsburskou monarchií uzavřena spojenecká smlouva namířená proti revoluční Francii.

Leopold II. se od svého bratra odlišil z pohledu Čechů i tím, že nechal vrátit svatováclavské klenoty do Prahy a 6. září 1791 přijal při obřadu v katedrále sv. Víta titul českého krále. Císař rozuměl česky a v centru Čech tehdy dokonce pobyl několik týdnů. Nejen Praha žila touto událostí několik měsíců. Technika se u příležitosti takovéto vzácné návštěvy předháněla s uměním, když se v Klementinu konala první česká průmyslová výstava a v Nosticově divadle pro změnu byla hrána objednaná Mozartova opera La Clemenza di Tito. Nový panovník byl přístupný mnoha setkáním, čili bylo i možné, aby se přímo seznámil s názory Josefa Dobrovského.

Císař Leopold II. zemřel nečekaně rychle sotva stačil stabilizovat poměry v zemi a její vnější vztahy.

Habsburkové | Hlavy českého státu | Panovníci | Narození 1747 | Úmrtí 1792

Gourt Home::Gourt :: Leopold II.