Koncentrační tábor

Koncentrační tábor je zařízení k hromadnému věznění, případně likvidaci politických vězňů, členů etnických nebo menšinových skupin, kteří jsou zadrženi z důvodů státní bezpečnosti, jako pracovní síla nebo z trestu bez obžaloby či řádného právního procesu. Zadržené osoby nejsou odsouzení zločinci ani váleční zajatci drženi pod válečným právem.

První koncentrační tábory

Termín koncentrační tábor byl poprvé použit v roce 1896, kdy nechal španělský generál Valeriano Weyler y Nicolau koncentrovat kubánské obyvatelstvo do speciálních táborů.

Koncentrační tábory budovala i britská armáda během druhé búrské války v letech 1900–1902 v Jižní Africe (30 až 40 tisíc obětí).

Německá armáda v letech 1904–1909 v Jihozápadní Africe (Namibie) – Gobabis, Lüderitz, Shark Island, Swakopmund, Windhoek (60 až 70 tisíc obětí).

Nacistické Německo

Koncentrační tábory (ghetta, internační tábory, pracovní tábory) neblaze prosluly zvláště z období druhé světové války, kdy sloužily ke shromažďování a likvidaci Židů, dalších tzv. „méněcenných ras“, nebo jiných skupin za „méněcenné“ prohlášených a, od 30. let, odpůrců režimu na území ovládaném nacistickým Německem. V Norimberských procesech se západní spojenci snažili o právní potrestání hlavních viníků tohoto systematického vraždění. Oběti jsou odhadovány na mnoho milionů.

SSSR

Méně známé byly koncentrační tábory SSSR, Gulag – rusky: ГУЛАГ, Главное Управление Исправительно-Трудовых Лагерей – budované na základě carských táborů za Lenina a dále rozšířené za Stalina. O nich – a jejich obětech odhadovaných na desítky milionů – se svět začal dovídat, nebo si jejich existenci plně přiznávat, teprve od doby Chruščovova tání koncem 50. let. Pasternakův Doktor Živago (1957 v Itálii), Solženicynovy Jeden den Ivana Děnisoviče (1962 v SSSR) a Souostroví Gulag (1973 v zahraničí) podávající svědectví o tomto nástroji totality.

České země

Za druhé světové války

Koncentrační tábory a jejich pobočky, jak německy tak česky vedené: Bílá Voda, Bílý Kostel, Božičany, Brněnec, Bruntál, Bukovany, Bystřice u Benešova, Hanušovice, Hodonínek u Kunštátu, Holýšov, Hradištko, Chrastava, Jezeří-Albrechtice, Jiřetín, Kamenický Šenov, Korunní, Kraslice, Křepenice, Lešany, Lety u Písku, Lovosice, Most, Nové Město pod Smrkem, Nová Role, Olbramovice, Ostrov nad Ohří, Poříčí u Trutnova, Rabštejn, Richard u Litoměřic, Rtyně nad Bílinou, Rychnov, Svatava, Teplice, Terezín, Vrchotovy Janovice

Od konce války, v padesátých letech

Koncentrační „Tábory nucených prací“ (TNP) : Horní Slavkov, Jáchymov (uranové doly Vojna I a II, Svornost), Příbram (Bytíz a Vojna), ... K systému útlaku patřily i vojenské tábory „Pomocné technické prapory“ (PTP), věznice. Oběti jsou odhadovány na tisíce.

Externí odkazy

Nacistické koncentrační tábory a ghetta - na stránkách holocaust.cz
Slovník koncentračních táborů - anglicky
Filmy z kocentračního tábora (pouze pro otrlé) - anglicky

Druhá světová válka | Koncentrační tábory