Keltové

Keltové je pojmenování velké skupiny kmenů, které ve starověku obývaly západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešního Česka, v sousedství Římanů. Distribution_of_Celts_in_Europe.png

Původ

Zformovali se mezi 10. a 8. stoletím př. n. l. (není tudíž pravdou, že postavili Stonehenge) a vznikli patrně splynutím několika předchozích kultur. Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím, nikdy však nevytvořili jednotný stát. Jejich největší rozkvět nastal mezi 7. a 5. stoletím př. n. l. (doba halštatská). V 1. století př. n. l. podlehli Římanům a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Přijali křesťanství a vytvořili si na základě latinky vlastní písmo zvané ogham. Dodnes žijí v západní Evropě jejich potomci hovořící jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou a bretonštinou.

Informace o Keltech máme dnes prakticky ze dvou zdrojů:

1) z archeologických nálezů. Mnoho z nich bylo nalezeno i na území dnešní České Republiky. Z nich se dnes dovídáme o dávné keltské kultuře a řemeslech, ale například i o platidle, kterým Keltům byly mince, takzvané duhovky.

2) z psaných textů. Je všeobecnou mýlkou, že keltští druidi, tedy tehdejší duchovní, zakazovali jakékoliv psaní. To se ve skutečnosti týkalo pouze náboženských záležitostí. Důvod byl ten, že co je psáno, z toho se rychle stane dogma a navíc si to vždy lze vysvětlit po svém. Důkladná práce křesťanských věrozvěstů však zapřičinila, že toho dnes o „předkřesťanských“ Keltech víme z psaných textů jen málo.

Víme však, že římští kronikáři rozdělovali Kelty (neboli Galy) na tři větší seskupení. A sice na Galii předalpskou, která přejala módu nošení tógy (Římané ovládli v 2. století př. n. l.), na Galii zaalpskou (jih Francie a Španělsko), kterou ovládli roku 117 př. n. l., a konečně na Galii vlasatou. Tu ovládl Gaius Iulius Caesar v prvním století před našim letopočtem. Z dobývání právě Vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu.

Druidové

Keltští druidové nejsou jen náboženskými představiteli, ale jednalo se o keltskou inteligenci. Některé ŕímské prameny uvádí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva lidí. Každoročně se scházeli ke svým sněmům v Carnutu, v městě na území dnešní Francie. Druid Eduen Diviciacos, keltský diplomat, byl dokonce jako jeden z mála cizinců přijat v Římském senátě, kam byl vpuštěn i se svým štítem a mečem. Drudi byli natolik vážení, že druid mohl pouhým vstoupením na bojiště ukončit probíhající bitvu.

Jak již bylo řečeno, druidi byli i keltskými kněžími. Keltové věřili v přírodní medicínu a posvátnou rostlinou jim bylo jmelí. Později po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka přejali také jejich systém bohů. Nejvyšším bohem s jejich systému byl Taramis. Mezi další významné bohy patřil Lug, Cernunos, Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti.

Keltové na území Čech a Moravy

Podle keltského kmene Bojů, který osídlil Čechy zřejmě ve 4.století př.n.l., dostaly české země latinský název Boiohaemum - Bohemia, který se objevil v pracích římského dějepisce Tacita na přelomu 1. a 2. století n.l. Nezůstal nám po Keltech však jen název naší země. Keltové nám také zachovali další zeměpisné názvy. Například: Vltava, Labe a Říp. Keltové si stavěli takzvaná oppida, což byla opevněná města. U nás patří mezi nejvýznamější oppida Závist nad Zbraslaví, Stradonice u Berouna a Staré Hradisko.

Keltské svátky

Po Keltech nám zůstala ještě jedna věc, která se kupodivu zachovala v téměř nezměněné formě až dodnes: naše svátky. Kromě obou slunovratů a rovnodenností měli Keltové 4 důležité svátky, které se ve více či méně zdeformované formě zachovaly až do dnešních dnů.

Rok začínal Samhainem (nebo také Samainem) a slavil se 1.listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční (jako všechny svátky). Jeho název se skládá ze slov „sam-fuin“ tedy „Konec léta“. Dnes se s ním můžeme setkat v pokřesťanštělé formě Dušiček 2.listopadu. Byl to svátek všech zesnulých a příprava na období zimy.

1.února se slavil Imbolc v Irsku nazývaný Oimealg. Dnes ho známě jako Hromnice 2.února.

V noci z 30. dubna na 1. květen se slavil Beltine (také Beltaine či Beltene), který dnes známe jako „Čarodějnice“, které se pálily už tehdy a symbolizovaly veškeré utrpení a strádání. Název je tvořen slovy „Bel-tine“, což znamená „Jasný(zařící) oheň“ a byl to nástup k pohostinnému letnímu období.

Nakonec už zbývá jen Lugnasad 1. srpna. Tento svátek jako jediný v podstatě úplně zmizel. Šlo o oslavy nadcházejících žní, ale jeho význam tkvěl mimo jiné v uzavírání manželských svazků. V časných ranních hodinách se pak na vrcholcích kopců vítalo Slunce, kterýžto zvyk z Velké Británie nevymizel ani dnes a (dnes už křesťanští) poutníci stoupají na Croagh Patrick, aby se zúčastnili jitřní mše.

Reference

Sylvia a Paul Botheroydovi Lexikon keltské mytologie

Clarusová, J. Keltské mýty. Člověk a jeho „Jiný svět“. Praha: Vyšehrad.

Čižmář, M.: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezku. Praha: Libri. ISBN 80-7277-174-4

Čižmářová, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku. Praha.

Čtverák, V. - Lutovský, M. - Slabina, M - Smejtek, L.: Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri. ISBN 80-7277-173-6

Drda, P. - Rybová, A. 1998: Keltové a Čechy. Praha.

Filip, J. 1995: Keltská civilizace a její dědictví. Praha.

Filip, J. 1956: Keltové ve střední Evropě. Praha. Pleiner, R. 1979: Otázka státu ve staré Galii. Praha.

Venclová, N. 2001: Výroba a sídla v době laténské. Projekt Loděnice. Praha.

Vlčková, J.: Encyklopedie keltské mytológie. Praha: Libri. ISBN 80-7277-174-4

Waldhauser, J. 2002: Encyklopedie Keltů v Čechách. Praha: Libri. ISBN 80-7277-053-5

Waldhauser, J.(ed.) 1999: Jak se kopou keltské hroby. (Laténská pohřebiště ze 4.-3. století v Čechách). Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Keltové | Národy | Evropa

Gourt Home::Gourt :: Keltové

Původ

Druidové

Keltové na území Čech a Moravy

Keltské svátky

Reference