Hydrologie

Hydrologie (z řečtiny: Yδρoλoγια, Yδωρ+Λoγos, Hydrologia, „studium vody“) je věda zabývající se pohybem a rozšířením vody na Zemi. Studuje také hydrologické cykly a vodní zdroje. Odborník zabývající se hydrologií je hydrolog a pracuje v oborech geografických nebo přírodních věd nebo v oborech zabývajících se zásobováním vodou a jejím čištěním, případně v ochraně přírody.

Součástmi hydrologie jsou hydrometeorologie, hydrologie povrchových vod, hydrogeologie, and výzkum kvality vody. Oceánografie a meteorologie nejsou zahrnuty, protože voda je zde pouze jedním z důležitých aspektů.

Hydrologický výzkum není užitečný pouze pro lepší poznání okolního světa, ale také pro lepší pochopení ochrany přírody, jejích zásad a plánování.

Historie

Hydrologické znalosti a dovednosti lidstvo získává již po tisíce let. Například v roce 4000 př.n.l. by přehrazen Nil, aby se zvýšila zemědělská produkce okolní vyprahlé krajiny. Města v Mezopotámii byla před povodněmi chráněna vysokými hliněnými valy. Řekové a Římané rozvinuli stavbu akvaduktů, zatímco Číňané budovali zavlažovací and protipovodňová díla. Marcus Vitruvius popsal v 1. stol př.n.l. filosofickou teorii hydrologického cyklu, v kterém jsou srážky dopadající v horách pohlcovány zemským povrchem, což vede k vytváření pramenů a vodních toků. S použitím vědečtějšího přístupu dosáhli Leonardo da Vinci a Bernard Palissy nezávisle na sobě přesného výkladu hydrologického cyklu. Hydrologické proměnné byly poprvé vyčísleny v 17. století.

Pionýry moderní hydrologie byli především Pierre Perrault, Edme Mariotte, a Edmund Halley. Měřením srážek, odtoku, a povodí Perrault ukázal, že dešťové srážky byly dostačující pro průtok vody v řece Seině. Marriotte zkombinoval měření rychlosti a průřezu říčního koryta, aby dosáhl průtoku, znovu na Seině. Halley ukázal, že vypařování ze Středozemního moře bylo dostatečné pro říční odtok zpět do moře.

Pokroky v 18. století zahrnovaly Bernoulliho piezometer, Bernoulliho rovnici, Pitotovu trubici a Chézyho rovnici. V 19. s¨toletí došlo k rozvoji v podpovrchové hydrologii, což zahrnovalo Darcyho pravidlo, Dupuit-Thiemova rovnice proudění vody ke studni, and Hagen-Poiseuillova rovnice kapilárního toku.

Ve 20. století počaly racionální analýzy nahrazovat empirismus, v době, kdy začal být prováděn státní hydrologický průzkum. Významné byly zejména jednotkový hydrogram Leroye Shermana, infiltrační teorie Roberta E. Hortona, a C.V. Theisova rovnice popisující neustálené proudění podzemních vod .

Hydrologický cyklus

Podívejte se také na hlavní článek o hydrologickém cyklu

Hydrologie | Vědy o Zemi

Gourt Home::Gourt :: Hydrologie

Historie

Hydrologický cyklus