Fibrinogen

Fibrinogen (koagulační faktor I) je velký protein, který se běžně vyskytuje rozpuštěný v krevní plasmě. Má důležitou funkci - fibrinogen je zymogen, neaktivní forma bílkoviny fibrinu, který má polymeruje a tvoří tak hustou síť vláken. Tato reakce je podstatou srážení krve (hemokoagulace).

Fibrinogen je, jako většina koagulačních faktorů, syntetizován v játrech

Struktura

Fibrinogen je 340 kD velký rozpustný glykoprotein (M_r=340 000), skládající se ze tří párů polypeptidových řetězců Aα Bβ a γ. Řetězce jsou kovalentně vázané disulfidickými vazbami v blízkosti amino-konců řetězců. Naopak karboxy-konce jsou od sebe oddáleny.

Části řetězců Aα a Bβ, A a B, se označují jako fibrinopeptidy A (FPA) a B (FPB).

Funkce

Koagulace krve a vytvoření sraženiny je důsledek poměrně složitého řetězce dějů, při kterém dochází k postupné aktivaci koagulačních faktorů, aktivovaný faktor aktivuje zymogen následujícího až ke vzniku fibrinu.

Fibrinogen je tedy poslední zymogen v řadě. Jeho aktivace, tedy přeměna na nerozpustný a polymerující fibrin, je způsobena proteázou thrombinem.

Trombin hydrolyzuje vazby mezi fibrinopeptidy a α a β částmi řetězců fibrinogenu. Vznikne tak fibrinmonomer, který má strukturu (α β γ)₂. Odkrytím vazebných míst je umožněna agragace a polymerace, vzniknou tak nerozpustná vlákna fibrinu.

Fibrinogen je také mediátorem agregace krevních destiček.

Lékařské využití

Fibrinogen je jeden z proteinů akutní fáze, jeho koncentrace v krvi stoupá při zánětu nebo při poškození tkání. Společně s dalšími plasmatickými bílkovinami (hlavně imunoglobuliny) způsobí zvýšenou sedimentaci krve při zánětech, čehož se využívá jako nespecifického diagnostického nástroje.

Poruchy syntézy nebo fukce fibrinogenu

Afibrinogenemie, nebo hypofibrinogenemie, tedy úplné chybění nebo malé množství fibrinogenu v krvi, je provázeno častým krvácením od raného věku. Typickým příznakem je krvácení z přerušeného pupečníku.

Vrozená afibrinogenemie je autozomálně recesivní porucha syntézy fibrinogenu.

Kromě toho bylo popsáno mnoho typů strukturálně odlišných a proto funkčně méněcenných molekul fibrinogenu. Většina z nich je spojena se zvýšenou krvácivostí, některé odchylky naopak způsobují přílišnou odolnost vzniklého fibrinu vůči účinku proteázy plasminu, která za normálních okolností odbourává fibrin. To může vést ke vzniku embolie.

Podívejte se také na

Externí odkazy

fibrinogen (anglicky)

Literatura

MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 4. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2002. ix, 872 s. ISBN 80-7319-013-3.
MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 3. vyd. v ČR. Praha: H & H, 2001. ix, 872 s. ISBN 80-7319-003-6.
MURRAY, Robert K., et al. Harperova biochemie. Z angl. 23. vyd. přel. Lenka Fialová et. al. 2. vyd. v ČR. Praha: H & H, 1996. ix, 872 s. ISBN 80-85787-38-5.

Stanislav Trojan a kol. Lékařská fyziologie. 4.vydání. Grada publishing

Srážení krve | Glykoproteiny | Plasmatické proteiny