Emigrace

Emigrace je opuštění země původu a přestěhování na do jiné země. Podobným výrazem je imigrace, což je totéž, ale z pohledu cílové země. Pokud se více lidí přemisťuje v rámci jednoho státu, používá se termín migrace. Důvody emigrace mohou být ekonomické, politické či podnební.

Emigrace v ekologii a demografii

Pojem emigrace se používá též v ekologii, kde označuje přesun jedince (nebo skupiny jedinců) z příslušné populace jinam. Příkladem může být včela medonosná při rojení, mladí králíci odcházející založit novou kolonii apod.

Rovnice populačního růstu užívaná v ekologii nebo v lidské demografii se pak dá psát jako N_t+1 = N_t + B - D + I - E

kde N_t+1 je množství jedinců v populaci v čase t+1
N_t je množství jedinců v populaci v čase t
B je porodnost (natalita)
D je úmrtnost (mortalita)
I je imigrace
E je emigrace

Emigrace v uvedené rovnici označuje počet jedinců (obyvatel), kteří opustí určité území (stát, okres, územně vymezenou populaci) za jednotku času, což je zpravidla rok. Někdy se míra emigrace přepočítává na 1 000 nebo 100 000 jedinců (obyvatel). Je-li tedy míra emigrace v určitém státě např. 4 promile, znamená to, že z každých 1 000 obyvatel v daném roce 4 opustili daný stát. Má-li tento stát např. 10 000 000 obyvatel, je celkové množství emigrujících obyvatel rovno 40 000.

Československá emigrace

Vzhledem k na okupace bohaté historii opustilo Československo v průběhu 20. století mnoho lidí v několika emigračních vlnách.

První tvořili byli takzvaní osmačtyřicátníci – lidé kteří odešli před nástupem komunismu v roce 1948 a krátce po něm. Roku 1952 vztyčil režim na hranicích takzvanou Železnou oponu, což emigraci podstatně ztížilo.

Další emigrační vlna přišla v roce 1968 pod dojmem invaze vojsk Varšavské smlouvy. Tehdy došlo ke krátkodobému otevření hranic, což emigraci značně umožnilo. Odhadem odešlo z ČSSR v letech 1968-1969 104 000 lidí. S tímto číslem je srovnatelná jen událost z roku 1956, kdy z Maďarska odešlo 300 000 obyvatel téměř přes noc.

V roce 1977 byla v socialistickém Československu zavedena směrnice, která emigrantům umožňovala upravit si vztahy s ČSSR, což znamenalo legalizaci právního vztahu emigranta a ČSSR. Ten se mohl buď do vlasti vrátit, zůstat československým občanem v zahraničí, nebo po pěti letech legálně zrušit své občanství, načež byli považováni za cizince a jako na takové na ně československé úřady od toho okamžiku pohlížely.

Mezi lety 1969 až 1989 odešlo z ČSSR dalších 140 až 150 tisíc lidí, z nichž bylo 24 dětí a 41 osob ve věku 16-30 let.

Krajané

Krajan je název pro příslušníka druhé a následovné generace imigrantů do cílové země, narozený v transitní, nebo cílové zemi emigrace který má český nebo slovenský původ. Krajan alespoň pasivně ovládá český nebo slovenský jazyk a ještě se plně neasimiloval do nové národnosti. Krajan se obvykle vykazuje svým národním původem, udržuje vztahy se svou původní vlastí, udržuje tradice přivezené ze staré vlasti a účastní se dění ve krajanských spolcích.

Nejznámější krajanská centra v severní Americe jsou Tábor v Jižní Dakotě, Praha v Texasu nebo Cicero v Illinois.

Exulant

Exulant odešel s tím, že se jednou vrátí. Odešel tedy pouze dočasně. Krásným historickým příkladem exulanta byl Jan Ámos Komenský, který odešel z Růžového paloučku, aby se jednou vrátil, nebo i Tomáš Garrigue Masaryk byl exulant, odešel, aby se vrátil po změně systému.

Uloženka

Jako uloženka byla označována osoba poslaná v období komunistické diktatury do zahraničí Státní bezpečností, převážně v emigračních vlnách z let 1968/1969 a v roce 1986. „Uloženka“ vystupovala jako běžný emigrant nevzbuzující pozornost. Jejím úkolem bylo usadit se v cílové zemi, co nejdříve získat nové státní občanství a profesní postavení a být připravený na pozdější využití. Uloženek bylo z ČSSR do zahraničí odesláno několik tisíc.

O tomto termínu se v ČR poprvé zmiňuje Ivan Sviták, pracovník MZV ČSSR na přelomu šedesátých a sedmdesátých let ve svých Statích.

Podívejte se též na

Vysídlení Němců z Československa

Externí odkazy