Duchovní hudba je hudba tvořená převážně pro liturgické účely. Nebo odvozujeme-li od názvu hudba pro ducha, duši člověka.
Hudba praktikovaná
je převážně skupinovou, tzn. liturgickou záležitostí, i když
individuální praktika jsou neméně významná a přínosná. Hudba praktikovaná má
harmonizační a sjednocující vliv jednak přítomných dohromady a pak přítomných s veličinami, na které je upřena jejich pozornost. U
křesťanů Bůh, u muslimů
Alláh, u jogínů.... Na druhou stranu je tato hudba jak odrazem vnitřního stavu věřících, tak zpětně působí na zúčastněné. Celý princip je funkční i naopak, kdy stav věřících se okamžitě projeví a je zpětnou vazbou k uvědomění si původu vlastního rozladění a cestou k opětovnému naladění. Nakonec je ještě princip lazení, kdy disharmonie jsou jakoby cestou která vede k nalazení a je jakoby nutnou složkou ke konečnému vylazení. To je ale však spíše v dynamicky hudebně praktikujících skupinách zaměřených více na lazení k Bohu a méně na prezentativní výsledek. V křesťanství známe pod označením duchovní hudba především sborové zpěvy jako
gregoriánský chorál,
varhanní skladby, nebo případně i lidové a současné písně o spirituálních prožitcích, nebo tužbách. Pro zajímavost je v
islámu tolerován náboženský směr
sufijců, jež používali tanec, známé víření
dervišů kolem vlastní osy a hudbu na duchovní cestě, ačkoli to nemá s učením islámu souvislost. Ačkoli se dnes občas spojuje duchovní hudba se
světskou reprodukcí, kdy hudba vytvořená v duchovním prožitku je reprodukována spíše technicky, dle
notového zápisu, je stále součástí duchovních prožitků a ducha povznáší. Negativní dopad na duchovní hudbu mělo zavedení
temperovaného ladění u varhan a upouštění od společného zpěvu v
klášterech společně se snahou o čistotu
tónu na úkor spontálnosti a vnitřního
spirituálního prožitku. Na východě pak
komercionalizace a
turistická atraktivnost.
Naproti tomu se objevuje mnoho nových proudů hry na
indické nástroje,
mísy, zpěvu
manter,
alikvotů,
bubnování.... ale i lidových píšťalek a fujar, které používají hudbu jako cestu k
Bohu a své čisté prapodstatě.
Hudba reprodukovaná
pro použití při individuální či skupinové duchovní činnosti, jako
kulisa pro zklidnění a harmonizaci jedince i prostředí, nebo např. k
meditaci. Je známo i použití
ambient, kdy sotva slyšitelné pouštění určité
harmonizační hudby má vliv na
psychiku a svěžest přítomných, např. na pracovišti kde je značné duševní vypjetí.
Externí odkazy
- http://www.baraka.cz/baraka/Marek/knihy.htm# - alternativní a podrobnější rozbory vlivu hudby a její léčivost
- www.sdh.cz – portál duchovní hudby
- www.convivium.cz – mezinárodní letní škola duchovní hudby
Hudební styly
Geistliche Musik | Religious music