Difuze

Difuze je proces rozptylování se částic v prostoru. (tak také výraz difuzní znamená rozptýlené).

Veškeré látky mají tendenci přecházet z prostředí se svou vyšší koncentrací do prostředí s nižší koncentrací. Přirozenou vlastností látek je, že se pokud se její částice mohou pohybovat (molekuly v nehybném roztoku se pohybují na základě brownova pohybu) tak se rozpylují do celého prostoru, kterého mohou dosáhnout a postupně ve všech jeho částech vyrovnají svou koncentraci. Říkáme, že látky difundují. Diffusion.jpg|thumbnail|370px|right| V tomto směru →; difundují látky tak dlouho, dokud se jejich koncentrace nevyrovná. Proces je stejný u látek např.soli rozpuštěných ve vodě nebo třeba i u kyslíku obsaženém v kompostě. SEMIPERMEABEL: představuje bariéru, která má tady však takové parametry, že jí difundující látky mohou projít. ]] Diffusion.png) z prostředí kde je jejich koncentrace vyšší směrem tam, kde byla dosud jejich koncentrace nižší. Nedifunduje jen jedna látka do druhé. Proces je pro látku a rozpouštědlo vzájemný.]] Osmose.jpg|thumb|370px|right|Osmóza: ''Na obrázku je v pravé části nádoby koncentrovaný roztok látky a v jeho levé části rozpouštědlo (nebo jen slabý roztok).
SEMIPERMEABEL: Polopropustná membrána představuje bariéru, přes kterou rozpuštěné látky projít nemohou, difundovat přes ní ale může rozpouštědlo zleva.'' Aby se látky obsažené v pravé části nádoby mohly naředit, musí nasát rozpouštědlo z levé části a to až do té doby, dokud se koncentrace navzájem nevyrovnají. K průchodu rozouštědla dochází přesto, že hladina roztoku stoupá a působí tak proti gravitační síle. Takto vykonaná práce je vykonána osmotickou silou.]]

Chemickou podstatou, podle druhého termodynamického zákona je, že chemický systém vždy zvyšuje svou entropii neboli míru neuspořádanosti svého systému, čímž dospěje ke stavu s nejnižší vnitřní energií..

Vizualizace procesu doporučené ke shlédnutí:

Difuze v různých skupenstvích

Plyny

Částice plynu mají největší kinetickou energii, proto zde difůze probíhá nejrychleji. Částice nějakého plynu se prolínají s plynem, který byl v prostoru původně. Probíhá dokud se nevyrovnají koncentrace. Závisí na čase a teplotě.

Kapaliny

Částice se po sobě jen posouvají.Závisí na čase a teplotě, ale také na viskozitě a vzájemné rozpustnosti.

Pevné látky

V tuhých látkách také probíhá difuze, nejlépe difunfují do tuhé látky plynné. Např. arsen. Používá se k výrobě vrstevnatých struktur – integrované obvody, fotovoltaické články. V některých případech je reakce velmi rychlá (př. Au do Pb).

Význam

Tento jev se velmi významně podílí na mnoha biologických, chemických i fyzikálních procesech.

Příkladem mohou být látky které se uvolňují z čajového nálevového sáčku, zalijeme-li jej horkou vodou. Podle stejného zákona se bude chovat též cukr, přidáme-li jej později do tohoto čaje .
- (Není-li však voda teplá, látky se z lístků vůbec neuvolní, není-li teplá dost, látky se zněj částečně uvolní, ale nemají v některých případech dost energie pro svůj pohyb.)

Jiným příkladem může být např. domácí kompostování nebo kompostování na malých hromadách, kde pomocí tohoto přirozeného procesu je do značné míry zabezpečeno pronikání kyslíku směrem dovnitř kompostovaného materiálu, a tím jeho aerace. Kyslík ze vzduchu (prostředí o vyšší koncentraci) samovolně přechází do pórů uvnitř kompostu (prostředí s nižší koncentrací). Na přirozené aeraci se však také podílí také konvekce.

Difuzi popisuje první Fickův zákon. Difuze je matematicky podchytitelný chemický jev a je modelovatelný výpočty.

Účast difuze na osmotických jevech

Osmóza je určitým specifickým případem difuze. Difuze je zároveň podstatou a hybnou silou osmózy a veškerých osmotických jevů.V tomto případě jsou látky, které mají vysokou koncentraci a jsou rozpuštěné v nějakém rozpouštědle odděleny nějakou polopropustnou bariérou (nejčastěji membránou) od směru, kterým by měli difundovat. Pokud touto polopropustnou bariérou může procházet rozpouštědlo, dochází k tomu, že přechází na stranu obsahující rozpouštěné látky tak dlouho, dokud se tam tyto látky nenaředí na stejnou koncentraci, jako byla na straně ze které rozpouštědlo přitéká.

Jinak řečeno, koncentrované látky si své rozpouštědlo jakoby přitáhnou k sobě. Dokážou k tomu vyvinout značnou sílu, která překoná např. sílu gravitační (viz obrázek „Osmóza“ vpravo), tuto sílu nazýváme osmotickou silou.

Osmotické jevy jsou významnou hybnou silou mnoha biologických procesů.

Příklady osmotických procesů:

Proto třešně, které obsahují mnoho cukru, za vydatného deště popraskají. (cukerný roztok uvnitř třešňových buněk vtahuje okolní čistou vodu dovnitř buňky; třešně byly v takzvaném hypotonickém prostředí)
Proto naopak uschnou rostliny, ktré jsou pomočeny naším domacím mazlíčkem. (Moč obsahuje velice koncentrovaný roztok soli, který vytahuje vláhu z potřísněných rostlin; Moč představuje pro ony rostliny tzv. hypertonické prostředí)
Proto také nemůže být pacientovi podána vnitrožilně čistá voda, ale tzv. fyziologický roztok, který má obdobnou koncentraci rozpuštěných látek jako je v krvi. (z osmotického hlediska jde o isotonický roztok). Jakožto fyziologický roztok se používá 0,9% roztok NaCl.
Tohoto principu bývá využíváno při určitých způsobech konzervace potravin. Cukerný sirup a slanečci jsou sterilizovaní tím, že patogeni nemohou přežít hypertonickou koncentraci cukru/soli.

Podívejte se také na:

Turgor

Fyzikální chemie