Budapešť

Pest z Budinskeho vrchu.JPG Budapešť (maďarsky Budapest) je hlavní město Maďarska, hospodářské, dopravní a kulturní centrum země. Je také správním centrem Pešťské župy (Pest megye). Velkoměsto vzniklé roku 1873 sloučením tří dosud samostatných částí (Budína, Starého Budína a Pešti), se rozkládá po obou březích řeky Dunaje (N47°30' E19°03') a na ploše 525 km² čítá 1,8 milionu obyvatel (2004).

Přírodní podmínky

Dunaj, který protéká městem od severu k jihu v délce 28 km, vytváří několik ostrovů; nejvýznamnější z nich jsou Markétin (Margit-sziget) a Csepelský (Csepel sziget). Průměrný průtok činí 2 330 m³/s. Řeka dělí město na dvě části výrazně odlišného krajinného rázu. Zatímco levobřežní část (Pešť) se rozkládá na rovině, pravý břeh je značně kopcovitý - Budínské vrchy (Budai-hegység) dosahují na území města výšky 527 m (János-hegy); nejnižším místem je hladina Dunaje (98 m). Centrum města leží v nadmořské výšce 105 m. V Budínských vrších se nachází několik turisticky přístupných jeskyní (Pálvölgyi-barlang, Mátyás-barlang). Hlavním přírodním bohatstvím města jsou termální prameny, díky mimž je Budapešť největším lázeňským městem světa. Podnebí je středoevropské, mírně kontinentální. Průměrná lednová teplota je -2°C, v červenci pak 22°C; roční úhrn srážek se pohybuje kolem 620 mm.

Dějiny města

Doba římská

Již v 1. století př. n. l. u pramenů na úpatí Gellértova vrchu sídlili Keltové. Kolem roku 89 n. l. založili Římané severně od dnešního centra osadu Aquincum. K ochraně zdejšího přechodu přes Dunaj bylo i na protějším (pešťském) břehu zřízeno opevněné Contra Aquincum (poblíž dnešního Náměstí 15. března). V Aquincu byla umístěna vojenská posádka a roku 106 se stalo hlavním městem provincie Pannonia Inferior. Ve své době se jednalo o dosti velké sídlo; počet obyvatel je odhadován na 20 000. Úpadek Římské říše a období stěhování národů znamenaly také vylidnění Aquinca. V Panonii se vystřídali Hunové, Ostrogóti, Langobardi, Avaři, Slované a nakonec počátkem 10. století se zde usadili Maďaři.

Středověké město

Když se počátkem 10. století v Panonii usadili Maďaři, stal se jedním z jejich opěrných bodů Budín (pozdější Starý Budín, maďarsky Óbuda, německy Alt-Ofen) na pravém břehu Dunaje v těsném jižním sousedství někdejšího Aquinca. Původ názvu se vykládá různě - buď ze jména Arpádova mladšího bratra Budy nebo ze slovanského výrazu, znamenajícího příbytek, stavení. V pozdějších dobách byl Budín jedním ze sídel uherských panovníků (vedle Ostřihomi (Esztergom) a Stoličného Bělehradu (Székesfehérvár). Za pohanské vzpoury roku 1046 byl na kopci u Budína umučen csanádský biskup Gerhard (maďarsky Gellért); jeho jménem je vrch nazývan dodnes. Na levém břehu se Pešť poprvé připomíná k roku 1148; samo osídlení však je zjevně již slovanského původu, jak o tom svědčí jmého („pec“). Slibný vývoj však roku 1242 narušil mongolský vpád, který zpustošil celou středovýchodní Evropu. Uherský král Béla IV. (Vojtěch IV.) poté přikázal stavět po celé zemi pevné kamenné hrady. Jedna z takových silných pevností vyrostla na vysokém kopci jižně od (Starého) Budína, dnešním Hradním vrchu (Várhegy). Od roku 1261 zde až do 16. století sídlili uherští králové. Kolem nového hradu se brzy rozrostlo město, které převzalo název staršího sídla v severním sousedství - Budín (maďarsky Buda, německy Ofen).

Období rozkvětu

Budín i Pešť vzkvétaly zejména za vlády Zikmunda Lucemburského (zřízení univerzity 1395) a Matyáše Korvína (první tiskárna 1473). Převážně na budínském hradě sídlili také v letech 1490 až 1526 čeští králové Vladislav a Ludvík. Za vlády Jagellonců čítalo budapešťské trojměstí kolem 25-30 000 obyvatel a patřilo spolu s Prahou, Vídní a Krakovem k největším sídlům střední Evropy. Město bylo důležitým střediskem obchodu s dobytkem a vínem. Vše změnila turecká expanze.

Turecká okupace

Po vítězství v bitvě u Moháče (Mohács) roku 1526 Turci brzy opanovali velkou část Uher. Budín se od roku 1541 na půldruha století z metropole uherského státu stal provinčním městem - sídlem budínského pašaliku. Řada křesťanských kostelů byla změněna v mešity či zbořena, velký počet německých a maďarských měšťanů odešel. Místo nich se v Budíně a okolí hojně usazovali Srbové, Arméni a Řekové. Nejvíce Srbů žilo ve čtvrti Taban, jižně od hradu. Dodnes srbskou minulost v Budapešti, Szentendre a jinde v okolí připomíná řada pravoslavných kostelů či místní názvy začínající na Rác (Rác je starý maďarské označení Srbů). I po Turcích je stále možné spatřit stopy - muslimským poutním místem je dodnes mauzoleum derviše Güla Báby (Gül Baba türbe) ze 40. let 16. století ve čtvrti Rózsadomb severně od hradu. Mnohé dodnes fungující lázně pocházejí ještě z časů tureckého panství.

Pod habsburskou vládou

Teprve roku 1686 byl Budín po těžkém šestitýdenním obléhání dobyt habsburským vojskem a většina Uher tak vysvobozena z turecké nadvlády. Město se z válek brzy vzpamatovalo a opět začalo růst. Do Budína byly z Bratislavy přeneseny hlavní uherské úřady. Ke konci 18. století měla tři města dohromady kolem 40 000 obyvatel, ale stále postrádala větší mezinárodní význam. Na modernizaci Pešti a Budína měl velkou zásluhu hrabě István Széchenyi - kupříkladu inicioval postavení prvního (řetězového) mostu přes Dunaj, který dnes nese jeho jméno. Za maďarské revoluce v letech 1848/1849 byla tři města nakrátko sjednocena, ale po potlačení povstání bylo toto nařízení odvoláno, ba co víc, na Gellértově vrchu vyrostla mohutná citadela, jejíž děl měla zastašit vzpurné Maďary. O to větší bylo nadšení, s jakým byla záhy po rakousko-uherském vyrovnání roku 1867 pobořena. Nyní, když byla uznána existence maďarského státu, již nic nebránilo sjednocení měst. Pešť, Budín a Starý Budín byly sloučeny 1. ledna 1873.

Budapešť expandující metropolí

Zejména Pešť se rychle proměnila v evropské velkoměsto soupeřící s Vídní. Vyrostly široké bulváry a předměstí se zelenými parky. Velkorysá výstavba vyvrcholila roku 1896 oslavami tisícího výročí „záboru země“. Počet obyvatel Pešti se během 19. století zdvacetinásobil. Kromě Maďarů tvořili značnou část obyvatelstva Němci a Židé, velký byl i příliv Slováků a příslušníků jiných národností z celé země.

Meziválečné období

Porážka v první světové válce a rozpad Rakousko-Uherska znamenaly těžký otřes (roku 1919 se dokonce moci v zemi nakrátko chopili komunisté). Nové Maďarsko bylo ve své rozloze drasticky zmenšené na třetinu a jeho metropole poněkud zbytnělou hlavou na malém těle. Přesto však rozvoj Budapešti pokračoval. Přibývala rozsáhlá předměstí běžných činžovních domů; objevila se i hodnotná urbanistická řešení, jako Wekerleho sídliště (Wekerletelep) z 20. let. Roku 1930 překročil počet obyvatel hranici jednoho milionu.

Druhá světová válka

Druhá světová válka ve městě zanechala obrovské škody. I přes úsilí, které na jejich záchranu vyvinul švédský diplomat Raoul Wallenberg byla většina zdejších Židů odvlečena do vyhlazovacích táborů. V roce 1944 ustupující německá armáda vyhodila do povětří všechny mosty přes Dunaj a následujících 6 měsíců se zuřivě bránila na pravém břehu. Zejména Hradní čtvrť byla dělostřeleckou palbou téměř srovnána se zemí. Během několika let po osvobození byly nejhorší rány zaceleny.

Za komunistické vlády

V roce 1950 bylo zavedeno dodnes platné správní členění města. Na podzim 1956 se právě Budapešť stala centrem revoluce, která se pokusila o odstranění komunistické moci. Lidové povstání bylo krvavě potlačeno sovětskými tanky. Konsolidovaný režim Jánose Kádára od 60. let podnikl určité liberální ústupky, čímž si vysloužil přezdívku „gulášový socialismus“. V polovině 80. let dosáhle Budapešť nejětšího počtu obyvatel (2,1 milionu); od té doby se toto číslo pomalu snižuje. Komunistickou éru definitivně ukončily svobodné volby 1990.

Územněsprávní členění

Z hlediska správního je Budapešť rozdělena do 23 obvodů označených římskými číslicemi. Číslování jde ve směru hodinových ručiček od středuu k okraji města. Toto rozdělení pochází z roku 1950 Tehdy bylo zřízeno 22 obvodů, ale později vznikl ještě obvod XXIII. vyčleněním z obvodu XX. Budapešť jako hlavní město (főváros) Maďarska je jednou ze 40 územněsprávních částí země (19 žup + 20 statutárních měst + hlavní město). Primátorem Budapešti je od roku 1990 již čtvrtým volebním obdobím Gábor Demszky.

Doprava

Budapešť je hlavním dopravním uzlem Maďarska. Oba břehy Dunaje zde spojuje 8 silničních a 2 železniční mosty. Nejstarší a nejpopulárnější je Széchényiho most (Széchényi híd) z roku 1849, zvaný též Řetězový (Lánchíd).

Moszkva Tér.jpg

Silniční

Hlavní autobusová nádraží je Népstadion; v okrajových částech Budapešti je několik dalších terminálů pro regionální dopravu. Ve výstavbě je dálniční okruh kolem města (M0); zprovozněna zatím necelá polovina (na j., jz. a sv.). Z Budapešti se paprskovitě rozbíhají hlavní silniční tahy do celého Maďarska a sousedních zemí. Na severozápad dálnice M1: Budapešť - Tatabánya - Győr - Vídeň; na severovýchod M3: Budapešť - Hatvan - Gyöngyös; na jihovýchod M5: Budapešť - Kecskemét - Szeged; na jihozápad M7: Budapešť - Balaton - Nagykanizsa -Záhřeb. V parčíku na západním předpolí Řetězového mostu stojí kuriózní pomník - symbolický „nultý“ kilometr maďarské silniční sítě.

Železniční

První železniční trať Budapešť - Vác byla dána do provozu v roce 1846. V Budapešti je sedm větších nádraží a několik desítek vlakových zastávek. Každé z trojice nejvýznamnějších nádraží nese název podle směru, kterým je z něho vypravována většina vlaků, tj. Nyugati (Západní), Keleti (Východní) a Déli (Jižní). Rychlodráha (HÉV) spojuje Budapešť s několika blízkými městy - Szentendre, Gödöllő, Csepel a Ráckeve.

Lodní

Budapešť je významným říčním přístavem na Dunaji, spojujícím střední Evropu s Černým mořem. Hlavní nákladní přístaviště se nachází v jižní části města na ostrově Csepel, osobní lodě kotví v centru Pešti - „rakety“ spojující Budapešť s Vídní u Bělehradského nábřeží (Belgrád rakpart), lodě do Vyšehradu (Visegrád) a Ostřihomi (Esztergom) na nábřeží u Reduty (Vigadó).

Letecká

Mezinárodní letiště Ferihegy je situováno na samém jihovýchodním okraji města, asi 15 km od centra. Má tři terminály: Ferihegy 1 (nyní v rekonstrukci), Ferihegy 2A (především lety domácí společnosti Malév) a Ferihegy 2B (většina ostatních aerolinií). Letiště ročně odbaví téměř 5 milionů cestujících.

Městská doprava

Budapešť má hustou a kvalitní síť městské hromadné dopravy. Dopravní prostředky jsou rozmanité:

Metro sestává v současné době ze tři tras o 42 stanicích.

Autobusy zajišťují dopravu na celém území města, téměř výhradně pak v kopcovitých čtvrtích na západě. Střed Pešti a nábřežní části jsou obsluhovány tramvajemi (od roku 1887). Ve městě je i několik trolejbusových linek. Zajímavou výletní atrakcí v Budínských vrších je zubačka (Fogaskerekű vasút) a Dětská železnice (Gyermekvasút).

Školství

Budapešť je sídlem více než tří desítek vysokých škol. Nejznámější je Univerzita Loránda Eötvöse (Eötvös Loránd Tudományegyetem, zkráceně ELTE), původně založená v Trnavě roku 1635 a do nynějšího působiště přenesená roku 1777.

Pamětihodnosti Budapešti

Cikánská hudba, pikantní jídla, čardáš a tokajské víno. Právě za tímhle cestují obvykle návštěvníci do maďarské metropole ležící na řece Dunaji.

Pohled na panorama historických budov, které jsou jako šperky rozesety po obou stranách řeky, je nezapomenutelný. Levému břehu nejdříve dominuje mohutný královský palác obehnaný kamennou zdí. O něco dále se proti obloze tyčí věže Rybařské bašty a Matyášova chrámu. Pozoruhodné jsou i kostely pod Hradním vrchem. Nejúžasnější stavbou pravého břehu je neogotický Parlament, sto let starý, 268 m dlouhý a 96 m vysoký. Má téměř 700 místností a na jeho výzdobě se podíleli nejlepší umělci v zemi. Je považován za jednu z největších vládních budov v Evropě.

Roku 1896 k oslavě tisíceletého výročí země bylo zbudováno náměstí Hrdinů. Soubor sloupů, věnovaný nejdůležitějším postavám maďarských dějin.

Bazilika svatého Štepána – kostel zasvěcený prvnímu maďarskému křesťanskému králi. Váci utca je snad ta nejznámější a mezi návštěvníkami nejpopulárnější ulice města. Tahle výkladní skříň Budapešti nenabízí jen příjemné posezení, ale zejména elegantní architekturu mnoha stavebních slohů 19. a 20. století. Budapešť je městem kultury, koncertů a umění. Najdete zde přes šedesát muzeí, dvě opery, čtyřicet sedm divadel, šestnáct koncertních síní a sedm amfiteátrů.

Ze země hudby nepocházejí jen králové operety Franz Lehár a Imre Kálmán, nýbrž také skladatelé Béla Bartók a Ferenc Liszt.

V Budapešti nepříjdou zkrátka ani milovnící zeleně.

Markétin ostrov – celý pruh země ležící uprostřed Dunaje je jedním velkým parkem. Park soch (Szoborpark) – kam před deseti lety přesunuli asi padesát soch. Tyto sochy znázorňují Marxe, Engelse, Lenina a jejich maďarské následovníky. Park Népliget – největší ze všech Budapešťských parků se může pochlubit i planetáriem. Orlí vrch – přírodní rezervace přimo ve městě. Kromě mnoha vzácných rostlin je jedinešná výskytem krátkonožky evropské (zvláštní druh pavouka), která už není k vidění nikde jinde na světě. Nejoblíbenější u dětí je zábavní park Vidám park v Městkém sadu. Városliget – Městský sad s velkým jezerem. Uprostřed vody se tyčí hrad Vajdahunyad. Část je románská, gotická, nalezneme zde i renesanci, baroko. Každý pavilon nese kopie autentických detailů z nejvýznamějších budov v zemi.

Budapešť je jediné velkoměsto na světě, ve kterém je více jak stovka termálních pramenů a studní. Budapešť stojí více méně na bublající půdě. Celkem 123 pramenů zde denně vychrlí více než 70 milionů litrů vody o teplotě 26-76 °C. Léčivé vlastnosti pramenů jsou různé, takže každé lázně se zaměřují na jiné choroby. Královské lázně, lázně Raitzen a Rudas jsou provedeny v římském, případně tureckém stylu, zatímco lázně Széchenyi byly zbudovány ve stylu neoklasicistním.

Podívejte se také na

Užitečné odkazy

Budapešť Průvodce (PDF, www.budapestinfo.hu)
Metro lines, suburban railway- and tramway network in Budapest (please translate is, its a necessary link for turists)

Budapešť | Hlavní města Evropy

Gourt Home::Gourt :: Budapešť