Bell X-1

Bell X-1 bylo první letadlo, které překonalo rychlost zvuku vlastní silou ve vodorovném letu. Během tohoto letu letoun dosáhl nejvyšší rychlosti odpovídající Machovu číslu 1,015. Tento letoun také založil typovou řadu X, určenou čistě pro experimentální účely, která byla zpočátku utajována. Raketoplán X-1 byl poháněn raketovým motorem a let zahajoval vypuštěním ze speciálně upraveného bombardéru B-29. Po spotřebování paliva letoun klouzavým letem přistál na letišti.

Prvním nadzvukovým pilotem se stal Charles "Chuck" Yeager, který s tímto letounem dne 14. října 1947 překonal rychlost zvuku. Yeagerovo prvenství zpochybňuje a činí na ně nárok rovněž německý pilot Hans Guido Mutke, který tvrdil, že zvukovou bariéru překonal dne 9. dubna 1945 s letadlem Messerschmitt Me 262 Schwalbe. Toto tvrzení je však často zpochybňováno. Dalším člověkem čínícím si nárok na titul prvního nadzvukového pilota je George Welch, který měl překonat zvukovou bariéru 1. října 1947 v letadle North American XP-86 Sabre, tedy dva týdny před Bell X-1.

Historie

Vše začalo v roce 1946, kdy dva pokusné letouny XS-1 (později přejmenované na X-1) prováděly experimentální lety na armádní letecké základně Muroc (v současné době Edwards AFB) v Kalifornii pro získání letových dat pro překonání nadzvukové rychlosti. Tyto rané pokusy vyvrcholily prvním řízeným letem rychlejším než 1,0 M, tzn. rychlejším než zvuk.

XS-1 byl první vysokorychlostní letoun, postavený výhradně pro letecký výzkum. Typ nebyl nikdy určen k výrobě. XS-1 byl z velké části navržen v souladu s údaji poskytnutými úřadem NACA (dnes NASA), zaplacen vojenským letectvem a postaven firmou Bell. XS-1 číslo 2 (seriové číslo 46-063) byl testován úřadem NACA, aby poskytl konstrukční údaje pro další produkci letounů o vysokém výkonu.

Výzkumné metody použité v programu X-1 se staly vzorem pro všechny následující projekty X. Metody a personál NACA, při projektu X-1, také pomohly položit základ americkému vesmírnému programu v 60. letech. Projekt X-1 stanovil a upevnil poválečnou spolupráci mezi potřebami americké armády, průmyslu a výzkumných zařízení. Letové údaje získané úřadem NACA během testů X-1 následné poskytly základ pro leteckou převahu USA v druhé polovině 20. století.

Jako výsledek prvního nadzvukového letu X-1, Národní letecká asociace v roce 1948 hlasovala pro udělení Collier Trophy pro tři hlavní účastníky programu. Prezident Truman v Bílém domě oceněnil Larryho Bella za firmu Bell, kapitána Yeagera za pilotování a Johna Stacka za NACA.

Sériová čísla letadel

X-1 (XS-1)
- č. 1 - 46-062 - Glamorous Glennis, 82 letů, vystaven v National Air and Space Museum, Washington, D.C.
- č. 2 - 46-063, 74 letů, přestavěn na X-1E.
- č. 3 - 46-064, 1 let, shořel na zemi 9. ledna 1951.
X-1A - 48-1384, 26 letů, ztracen při explozi 8. srpna 1955.
X-1B - 48-1385, 27 letů, vystaven v National Museum of the United States Air Force, Dayton, Ohio
X-1D - 48-1386, 2 lety, ztracen při explozi 22. srpna 1951.
X-1E, (přestavba z X-1 č. 2), 46-063, 27 letů, vystaven v Dryden Flight Research Center, Edwards AFB, Kalifornie.

Specifikace (X-1)

Bell X-1 diagram.png

Základní charakteristiky

Posádka: 1
Délka: 9,4 m
Rozpětí: 8,5 m
Výška: 3,3 m
Plocha křídel: 12 m²
Prázdná hmotnost: 3 174 kg
Vzletová hmotnost: 5 555 kg
Maximální vzletová hmotnost: 5 557 kg
Pohon: Reaction Motors XLR11-RM3 raketový motor o tahu 26,7 kN

Výkon

Maximální rychlost: 1 541 km/h
Dolet: vytrvalost motoru 5 minut
Dostup: 21 915 m
Zatížení křídel: 463 kg/m²
Poměr výkonu/hmotnosti: 4,9 kN/kg

Externí odkazy

Milníky letu Bell X-1
Historie X-1 v NASA
Americké stroje X: Od X-1 po X-50, SP-2000-4531 - červen 2003; NASA online PDF monografie
Fotografie vystaveného Glamorous Glennis na explozici National Air and Space Museum ve Washington, DC.

Pokusná letadla