article

Bílá krvinka neboli leukocyt je krevní buňka, má schopnost ničit viry, bakterie, plísně, cizorodé částice, nádorově změněné buňky a vůbec všechny organismu cizí materiály.

Bílé krvinky jsou výkonnými buňkami imunitního systému.

Bílé krvinky v krvi

Bílé krvinky jsou stálou součástí krve. Jejich množství v 1 mm3 se u zdravého dospělého člověka pohybuje kolem 5 až 8 tisíc.

Obecně u savců jejich fyziologická koncentrace kolísá od 8 do 12 tisíc na mm3, u ptáků je v jednom mm3 12-28 tisíc leukocytů.

Koncentrace bílých krvinek je ovlivněna pohlavím, výživou, tělesnou námahou, zdravotním stavem a mnoha dalšími faktory. Po jídle a při probíhajícím infekčním onemocnění jejich množství stoupá.

Stav, kdy počet bilých krvinek poklesne pod fyziologickou normu, se nazývá leukopenie. Naopak stav, při kterém je bílých krvinek více, se nazývá leukocytóza.

Společné znaky bílých krvinek

Bílých krvinek známe mnoho druhů, jednotlivé typy se od sebe liší velikostí, tvarem jádra, vývojem i způsobem, jakým se podílejí na obraně organismu. Všechny ale mají několik společných znaků.

  • Bílé krvinky jsou plnohodnotné buňky, mají jádro, ale plně diferencované a zralé leukocyty se již nedělí. Jejich vývoj probíhá procesem leukopoézy, v kostní dřeni a v brzlíku.

  • Bílé krvinky jsou pohyblivé buňky, na podložce jsou schopné améboidního pohybu.

  • Bílé krvinky mají schopnost přilnout k různým povrchům (adhezivita)

  • Dokážou opustit krevní řečiště a vycestovat do okolní tkáně, tj. vaziva (diapedéza leukocytů)

  • Schopnost fagocytózy - přestože ne všechny bílé krvinky jsou fagocytující buňky, fagocytóza je typická pro leukocyty. Je to hlavní nástroj nespecifické imunity.

Rozdělení

V cytoplasmě některých typů bílých krvinek byly nalezeny tzv. specifická granula. Podle přítomnosti nebo absence těchto granul se bílé krvinky rozdělují na agranulocyty a granulocyty.

Granulocyty

V cytoplasmě obsahují specifická granula. Mají polymorfní jádro, někdy se proto nazývají polymorfonukleární leukocyty.

Podle barvitelnosti těchto granul (dle Pappenheima nebo Giemsa-Romakowski) se dále dělí na:

  • Eosinofilní granulocyty
    tvoří 2-5% z celkového množství leukocytů. Specifická granula se barví kyselým barvivem eosinem cihlově červeně. Mají schopnost selektivní fagocytózy, dokáží ničit parazitické červy a ovlivňují lokální zánětlivé procesy. Jejich množství stoupá při alergických reakcích a napadení cizopasníky, naopak klesá při intoxikaci NaCl nebo při některých infekčních onemocněních, jako jsou neštovice nebo tyfus.

    tvoří pouze 0,5-1% leukocytů v periferní krvi. Specifická granula jsou metachromatická, barví se bazickými barvivy. Fagocytárně jsou málo aktivní, jejich význam je nejasný. Mohou přestupovat do vaziva, kde podporují činnost heparinocytů.

    • Neutrofilní granulocyty
      jsou v krvi zastoupeny nejčastěji. Tvoří 60-70% celkového počtu bílých krvinek. Specifická granula jsou špatně barvitelná, vybarvují se růžově nebo nafialověle. Neutrofily aktivně pohlcují malé částice, představují první linii obrany proti invazi mikroorganismů. Někdy se označují jako mikrofágy.
      Mrtvé neutrofily, společně s bakteriemi, tvoří nažloutlou hmotu zvanou hnis.

      Agranulocyty

      Agranulocyty neobsahují v cytoplasmě specifická granula. To ale neznamená, že neobsahují žádná granula. Azurofilní granula, které byly nalezeny v cytoplasmě agranulocytů, odpovídají funkcí lyzosomům.

      Agranulocyty nemají segmentované jádro, jejich cytoplasma se barví basofilně (zásaditými barvivy, hematoxylinem modře)

      jsou druhým nejpočetnějším typem bílých krvinek, tvoří 20-30% z jejich celkového počtu. Podle toho kde vznikly a typu integrálních membránových proteinů jejich buněčné membrány se dělí na:

        • T-lymfocyty
        dozrávají v brzlíku. Jsou to imunokompetentní buňky, klíčové pro rozběhnutí imunitní reakce. Zajišťují buněčnou imunitu, stimulují B-lymfocyty. Ničí buňky transplantovaných tkání, ale i pozměněné buňky vlastního těla (nádory, buňky napadené viry)
        • B-lymfocyty
        zajištují humorální imunitu. Působením antigenu se transformují v imunoblasty, jejihž dělením vznikají plasmatické buňky, které produkují specifické protilátky. Některé B-lymfocyty se při styku s antigenem přemění na paměťové buňky, které zajistí velmi rychlou odpověď při opakovaném styku organismu s cizorodou částicí. Této reakce se využívá při očkování - aktivní imunizaci
        B-lymfocyty tvoří asi 15% populace lymfocytů.

 

This article is licensed under the GNU Free Documentation License. It uses material from the "Bílá krvinka".

Home Page • arts • business • computers • games • health • hospitals • home • kids & teens • news • physicians • recreation• reference • regional • science • shopping • society • sports • world