Alžírsko

Alžírsko (arabsky الجزائر) leží na severu Afriky s 998 km dlouhým pobřežím Středozemního moře. Na severovýchodě hraničí s Tuniskem (965 km), na západě s Libyí (982 km), na jihu s Nigerem (956 km), na jihozápadě s Mali (1376 km) a Mauritánií (463 km) a na západě se Západní Saharou (42 km) a Marokem (1559 km).

Administrativní dělení: 48 provincií
Velká města: Alžír (1 700 000), Oran (769 000), Constantine (591 000), Annaba (446 000)
Nejníže položené místo: Chott Merlhir - 40 m. n. m.
Nejvýše položené místo: Tahat 2918 m. n. m.

Historie

V 11. století př. n. l. existovala při pobřeží obchodní kolonie Foiničanů. V 1. století př. n. l. zde vznikla římská provincie Mauretania Caesarensis. Na počátku 16. století se území dostalo pod vliv Osmanské říše. V r. 1834 bylo Alžírsko připojeno k Francii. Nezávislost byla vyhlášena 3. 7. 1962.

V průběhu 1. tisíciletí př. n. l. přišli na území dnešního Alžírska předci Berberů. V letech 46 až 429 ovládali toto území Římané, které vystřídali Vandalové a Byzantici. Roku 1529 bylo Alžírsko připojeno k Osmanské říši Chairem ad-Dinem a jeho bratrem Arujem, který udělal z Alžírska základnu korzárů. Francie invadovala do země v roce 1830 a v roce 1847 se dostalo pod jejich nadvládu.

Desítky tisíc kolonistů z Francie, Itálie, Španělska a Malty přijely do Alžírska, aby hospodařily na pobřežních planinách a zabraly nejdražší pozemky ve městech, vyvlastněné francouzskou vládou. Lidé evropského původu a původní alžírští Židé byli od konce 19. století právoplatnými francouzskými občany, narozdíl od většiny alžírských muslimů, kteří zůstali mimo francouzské právo, nemajíce občanství ani volební právo.

V roce 1954 zahájila Národní osvobozenecká fronta guerillovou Alžírskou válku o nezávislost. Po skoro deseti letech války ve městech i na venkově se jí podařilo v roce 1962 vyhnat Francouze ze země. Většina z milionu lidí evropského původu spolu s profrancouzskými muslimy během několika měsíců roku 1962 odletěla do Francie.

První prezident, vůdce osvobozenecké fronty Ahmed Ben Bella byl v roce 1965 svržen svým bývalým spojencem a ministrem obrany Houari Boumédiènnem. V zemi se potom po 25 let udržela relativní stabilita pod vládou socialistické strany Boumédiènna a jeho následovníků.

V roce 1989 umožnila nová ústava podíl na vládě i opozičním stranám. Volby 26. prosince 1991 vyhráhla Islámská fronta spásy (FIS) fundamentalistických muslimů. Následoval vojenský převrat, moc převzala Nejvyšší státní rada, v lednu 1992 rozpustila parlament a v únoru vyhlásila výjimečný stav. FIS byla zakázána, přesto neukončila svoji činnost a na konci roku 1993 vyzvala všechny cizince v zemi, aby ji opustili. Po uplynuti této lhůty začaly masakry namířené nejen proti cizincům. Roku 1994 se stal prezidentem Liamín Ziruál, podporovaný armádou. Na usmiřovacích konferencích v letech 1996 a 1997 se mu podařilo přimět umírněné islamisty k dialogu. V listopadu 1996 schválilo 85,6 % Alžířanů ústavní reformu, která zakazuje náboženské strany, umožňuje formování politických stran a posiluje úlohu prezidenta.

Politika

Hlavou státu je prezident, volený maximálně na dvě volební období po pěti letech. Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestavuje vládu.

Alžírský parlament je dvoukomorový. Sestává se z dolní sněmovny, Národního shromáždění s 380 poslanci a pětiletým volebním obdobím a horní sněmovny, Rady národů s 144 místy.

Administrativní rozdělení

48 provincií (wilaya):

Algeria_provinces.png

Přírodní podmínky

Ag-map.gif Na jihu země se rozkládá poušť Sahara s pohořím Hohhar a Tassili, které dosahuje výšek až 3000 m. n. m.. Na severu dominují dva paralelně od východu na západ probíhající horské hřebeny Atlasu, oddělující pobřeží Středozemního moře od Sahary. Mezi Velkým Atlasem a Malým Atlasem ve výšce 700 - 1200 m. n. m. se rozprostírá plošina šotů se slanými jezery. Na 80 % Alžírska se nenachází žádná vegetace, pouze oblast Kabylie východně od Alžíru je pokryta souvislým lesním porostem. Sahara zabírá přibližně tři čtvrtiny rozlohy státu. Střídají se pouště písečné, kamenné a štěrkové.

V pobřežní oblasti vládně středomořské podnebí, pro oblast Atlasu je typické kontinentální klima s horkými léty a studenými zimami. Suché a horké opuštní počasí s vysokými teplotními rozdíly mezi dnem a nocí vládne na jihu země.

Ekonomika

Páteří alžírského hospodářství je ropa, zemní plyn, fosfáty, polymetalické rudy a rtuť. Dalšími důležitými odvětvími jsou zpracování železa a oceli a potravinářský a textilní průmysl. Čtvrtina lidí se pohybuje v zemědělství, které ale tvoří jen 13 % HDP.

Alžírsko má velký zahraniční dluh.

Obyvatelstvo

Okolo 90 % Alžířanů žije v severní, pobřežní oblasti, zbytek, 1,5 milionu lidí, žije v jižních pouštích převážně v oázách. Kolem dvou pětin všech obyvatel je negramotných, protože zde děti pracují už od útlého věku a do školy chodí jen krátce nebo vůbec.

Nejpočetnější skupinu obyvatel tvoří Arabové a berberské kmeny, na alžírském území tvoří kmenová sdružení Kabylů, Mozabitů a Tuaregů.

Kultura

Nová ústava zakotvila islám jako státní náboženství a arabskou a berberskou národnost jako základ státu. Výrazem venkovských tradic jsou každoroční tzv. datlové slavnosti a tanci a závody velbloudů.

Literární díla jsou vydávána jak ve francouzštině a arabštině, tak v různých berberských dialektech.

Zajímavosti

Kráter Tin Bider

Odkazy

Alžírsko | Státy Afriky

Gourt Home::Gourt :: Alžírsko