Žahavci

Polypovci (Hydrozoa)
Čtyřhranky (Cubozoa)
Medůzovci (Scyphozoa)
Korálnatci (Anthozoa)

Žahavci (Cnidaria) jsou vodní, převážně mořští, bezobratlí. Jejich tělní stavba je poměrně jednoduchá s radiální souměrností. Tělo může dosahovat velikostí od několika milimetrů po 2 m. Je tvořeno tkáněmi odvozenými z ektodermu (epidermis) a entodermu (gastrodermis). Rosolovitá vrstva ležící mezi nimi je označována jako mezoglea. V mezoglee se mohou vyskytovat i buňky. Jedním z významných společných znaků jsou žahavé buňky několika typů (cnidocyty). Žahavci dokonce mají i jednoduchou nervovou soustavu a mnozí se dovedou pohybovat pomocí buněk, které fungují jako primitivní svaly. Mají slepou trávicí dutinu (láčku), která může být i velmi členitá.

Jsou převážně dravci. Potravou žahavců je plankton a nekton, výjimečně je prokázána i filtrace fytoplanktonu. Velcí medúzovci a korálnatci jsou schopni ulovit i větší kořist, např. i ryby. U korálnatců a některých medúzovců je vyvinuta symbióza s jednobuněčnými řasami (zooxoantelami). K lovu využívané toxiny produkované žahavými buňkami mohou citelně poranit, případně usmrtit i člověka.

Stavba těla

Ektoderm tvoří povrch těla a obsahuje několik druhů buněk:

buňky svalového epitelu s myofibrilami
žahavé buňky (cnidocyty, nematocysty) - vznikají z epiteliálních buněk
- penetranty - obsahují organelu (nematocysta) se spirálně stočeným dutým vláknem a cytotoxiny, které „injekují“ do kořisti
- glutinanty - obsahují lepkavý sekret
- volventy - obsahují organelu (nematocysta) se spirálně stočeným dutým vláknem kterým mechanicky omezují pohyb kořisti
- cnidoblasty - náhradní žahavé buňky, které nahrazují staré (všechny žahavé b. jsou na jedno použití)
smyslové buňky

Entoderm vystýlá láčku a plní trávicí funkci

dvou bičíkaté buňky sloužící k příjmu potravy
sekreční buňky - vylučují trávicí enzymy
buňky svalového epitelu - jsou kolmo ke stejným b. ektodermu, velmi rozvinutá u medúz
bazální buňky - náhradní

Mezoglea - její tloušťka je velmi variabilní, nejtenčí je u nezmarů a nejsilnější u medúz a vyskytují se v ní nervové buňky, které bývají v těsném kontaktu s b. smyslovými. Této nervové soustavě se říká rozptýlená (difuzní), bývá někdy lehce zhuštěná ve věnci u chapadel kolem ústního otvoru a v prstenci na klobouku medúzy

Někteří žahavci si tvoří oporný skelet, u korálnatců a některých polypovců, je tvořen uhličitanem vápenatým. Schránky těchto živočichů tvoří i mohutné mořské útesy.

Rozmnožování

Rozmnožování žahavců se u různých skupin trochu liší, ale vždy vychází ze základního rozmnožovacího cyklu:
plovoucí stádium je medúza, která má pohlavní orgány - pohlavním rozmn. vznikne larva (planula), která přisedne - vyroste polyp, ten se nepohlavně pučením dále množí a vznikají buď další polypy, nebo medúzy (strobilace)
Jednotlivá stádia však mohou být i úplně potlačena.

Rozšíření

Žahavci jsou převážně mořští živočichové, jen malá část jich pronikla do sladkých vod. Jsou početně zastoupeni od mělkého litorálu do velkých hloubek, s maximálním rozšířením v mělkých a teplých vodách tropického pásu. V malé míře jsou drobní a většinou solitérně žijící polypovci zastoupeni i v brakických a sladkých vodách. Útesotvorní koráli mají velký význam jako horninotvorná skupina živočichů.

Systém žahavců

Na úrovni tříd je systém žahavců celkem ustálený. V tomto kmeni jsou celkem 4 třídy:

Polypovci (Hydrozoa)
Čtyřhranky (Cubozoa)
Medůzovci (Scyphozoa)
Korálnatci (Anthozoa)

V poslední době se však objevují názory, že k tomuto kmeni patří i výtrusenky (Myxozoa), které se jinak řadí mezi jednobuněčné živočichy. Pravděpodobně však jde o extrémně zjednodušené žahavce, přizpůsobené vnitrobuněčnému parazitizmu.

Žahavci

Gourt Home::Gourt :: Žahavci

Stavba těla

Rozmnožování

Rozšíření

Systém žahavců