Španělsko

Španělsko (španělsky a galicijsky Reino de España nebo España; astursky Reino d´España; baskicky Espainiako Erresuma; katalánsky Regne d'Espanya nebo Espanya; okcitánsky Regne d'Espanha) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. Na západě hraničí s Portugalskem, na severozápadě s Andorrou a Francií a na jihu s Gibraltarem. Ke Španělskému království patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu, Baleáry ve Středozemním moři, Ceuta a Melilla, Španělské severoafrické državy na severním pobřeží Afriky. Na Španělské severoafrické državy si dělá nárok i Maroko. Součástí Španělska je i katalánské město Llívia, které je zcela obklopeno územím Francie.

Geografie

Vnitrozemí Španělska dominují vysoké náhorní plošiny (španělsky mesetas) jako Meseta León a La Mancha a pohoří jako Pyreneje nebo Sierra Nevada. Z těchto pohoří vytékají řeky Tajo, Ebro, Duero, Guadiana a Guadalquivir. Údolní nivy jsou podél pobřeží, největší z nich leží u Guadalquivir v Andalusii, na východě jsou údolí řek Segura, Júcar a Turia. Z východu Španělsko omývá Středozemní moře, ve kterém se nachází Baleárské ostrovy. Ze severu Biskajským zálivem, ze západu Atlantským oceánem, ve kterém se nachází Kanárské ostrovy.

Španělské klima se dá rozdělit do čtyřech oblastí:

Pobřeží středozemnho moře: nejteplejší na východní a jižní části země; deštivá období jsou jaro a podzim. Klidná léta s příjemnými teplotami. Teplotní rekordy: Murcia 47.2 °C, Malaga 44.2 °C, Valencia 42.5 °C, Alicante 41.4 °C, Palma de Mallorca 40.6 °C, Barcelona 39.8 °C. Nejnižší teploty: Gerona -13.0 °C, Barcelona -10.0 °C, Valencia -7.2 °C, Murcia -6.0 °C, Alicante -4.6 °C, Malaga -3.8 °C.

Vnitrozemí: Velmi studené zimy (na severu často se sněhem) a horká léta. Teplotní rekordy: Sevilla 47.0 °C, Cordoba 46.6 °C, Badajoz 45.0 °C, Albacete a Zaragoza 42.6 °C, Madrid 42.2 °C, Burgos 41.8 °C, Valladolid 40.2 °C. Nejnižší teploty: Albacete -24.0 °C, Burgos -22.0 °C, Salamanca -20.0 °C, Teruel -19.0 °C, Madrid -14.8 °C, Sevilla -5.5 °C.

Severní atlantické pobřeží: ostré zimy s klidnými léty (trošku chladnějšími). Teplotní rekordy: Bilbao 42.0 °C, La Coruña 37.6 °C, Gijón 36.4 °C. Nejnižší teploty: Bilbao -8.6 °C, Oviedo -6.0 °C, Gijon a La Coruña -4.8 °C.

Kanárské ostrovy: subtropické počasí, s příjemnými teplotami (18 °C to 24 °C Celsia) po celý rok. Teplotní rekordy: Santa Cruz de Tenerife 42.6 °C. Nejnižší teploty: Santa Cruz de Tenerife 8.1 °C.

Nejvíc obydlená místa

Madrid 5,843,041
Barcelona 4,686,701
Valencia 1,623,724
Sevilla 1,317,098
Málaga 1,074,074

''Vizte též: Seznam španělských měst.

Územní nároky

Území nárokovaná Španělskem

Španělsko žádá o navrácení Gibraltaru, malé britské državy na jižním pobřeží. Byl obsazen během Války o španělském dědictví v roce 1704 a byl přiznán Británii roku 1713 Utrechtskou smlouvou.

Španělská území nárokovaná jinými státy

Maroko nárokuje španělská města Ceuta a Melilla a neobydlené Španělské severoafrické državy na severním pobřeží Afriky. Maroko prohlašuje že tato území byla získána neoprávněně a Maroko nemohlo nijak zabránit obsazení těchto území a nikdy nebyly podepsány smlouvy o předání.

Portugalsko neuznává španělskou suverenitu nad územím Olivenza. Portugalsko si podle Vídeňské smlouvy (1815), kterou Španělsko podepsalo, vyhrazuje navrácení území. Španělé uvádí, že Vídeňská smlouva je neplatná a podle Badajozské smlouvy patří území Španělsku a pouze povzbuzuje obě strany k diplomatickému řešení.

Historie

Dávná historie

Na Pyrenejském poloostrově žili lidé již před třemi tisíci lety. V historické době jsou zde doloženy četné kmeny, zčásti keltského, zčásti iberského původu (z iberštiny se dochovaly četné jazykové zlomky v nápisech). Ve třetím století sem expandovalo Kartágo, následované římskou říší. Od 2. století př. n. l. postupně ovládl celý poloostrov Řím a jeho představitelé zde zřídili několik provincií (Lusitania, Baetica, Hispania Tarraconensis). Spolu s tím nastoupila romanizace vycházející z nově zřizovaných či starších městských center, jako byly Toletum (Toledo), Hispalis (Sevilla), Tarraco (Tarragona) či Carthago Nova (Cartagena). Římané stavěli cesty, vodovody, přístavy a zcela změnili tvář celé oblasti – germánské kmeny, které sem začaly pronikat na sklonku antiky v 5. století, tak starověkou Hispánii nalezly jako plně romanizovanou zemi.

Z nových dobyvatelů byli nejúspěšnější germánští Vizigóti a Svébové, kteří na poloostrově vytvořili stabilní království, od sklonku 6. století sjednocené v jeden celek pod vládou vizigótských králů v Toledu (viz Vizigótská říše). Původní germánská elita se brzy romanizovala a spolu se starou elitou hispanořímskou vytvořila novou vedoucí vrstvu země. Ruku v ruce s tím došlo i k unifikaci náboženské, když král Rekkared I. přestoupil se svými šlechtici ke katolicismu a vzdal se tradičního germánského ariánství. Přesto ve vizigótském království působily odstředivé síly, navenek se projevující častými boji o trůn. Tohoto oslabení ústřední vlády vyžila arabsko-berberská armáda pod vedením Tárika ibn Zijád a v osmidenní bitvě porazila vizigótské vojsko roku 711 u Jérez de la Frontera. Na příštích několik staletí ovládli většinu Pyrenejského poloostrova muslimové.

Muslimské Španělsko a reconquista

Berbeři a Arabové ze severní Afriky (na Pyrenejském poloostrově zvaní Maurové) zanechali v zemi nesmazatelné stopy – Španělsko se stalo nejzápadnější výspou islámského světa, která se rku 929 odtrhla od arabské říše a vytvořila samostatný córdobský chalífát. Šlo o vyspělý státní útvar kulturní a vzdělanostní úrovní převyšující většinu soudobých evropských států. Jeho města se vyznačovala rozvinutou řemeslnou výrobou a obchodem, pokročilou architekturou a městskou zástavbou. Důkazem těchto tvrzení mohou být historická jádra měst jako Córdoba, Granada a Sevilla. Maurové stavěli krásné a zajímavé budovy jako mešitu La Mesquita v Cordobě, která je naní využívána jako katedrála. V rámci chalífátu víceméně v klidu koexistovali Židé, křesťané i muslimové. Roku 1031 se však jednotný córdobský chalífát rozpadl na řadu menších království (tzv. taifas), což umožnilo razantnější nástup reconquisty, znovudobývání Pyrenejského poloostrova křesťany.

Rekonquista byly zahájena krátce poté, co Maurové Pyrenejský poloostrov ovládli. Podle tradice vítěznou bitvou vizigótského šlechtice Pelaya proti arabského trestnému oddílu, která se odehrála roku 718 nebo 722 u Covadongy. poté bylo na severu založeno křesťanské království Asturie, které se později rozšířilo do města León a přijalo jeho jméno. Postupně tu vykrystalizovaly další křesťanské státečky Kastilie, Aragon, a Portugalsko). ve východní části existovala Navarra a později tu vzniklo království Aragon. Tyto státní celky se postupně zapojily do reconquisty. Ta byla dlouhodobým procesem s četnými zvraty, kdy válku střídaly dlouhodobé etapy mírového soužití muslimů s křesťany a židy. Postupně však byli maurské državy zatlačovány k jihu, zatímco křes%tanské státy rozšiřovaly svoje území a sjednocovaly se (Kastilie, Aragon, Portugalsko). Rozhodující mezník reconquisty tvoří dobytí Toleda roku 1085, které se stalo nástupištěm pro další výboje k jihu. Dále to byla bitva u Las Navas de Tolosa v roce 1212, v níž maurská vojska utrpěla natolik zdrcující porážku, že to vedlo k jejich bezprostřednímu kolapsu a následnému dobytí Sevilly a Córdoby Maurská království byla postupně likvidována. Koncem 13.století zbylo pouze království (emirát) Granada na jihu země.

15. století

CristobalColon.jpg]] V 15. století představoval maurské panství na Pyrenejském poloostrově už jen malý emirát Granada. Na druhé straně Kastilie položil sňatek dědičky kastilského trůnu Isabely Kastilské a dědice aragonského trůnu Ferdinanda II. Aragonského (1469) základy k trvalému sjednocení dvou nejmocnějších křesťanských států Pyrenejského poloostrova do španělského království. Formálně k němu došlo až nástupem na trůn jejich vnuka Karla I. Habsburského), neboť Isabela a Ferdinand vládli samostatně každý ve svém království a v zemi svého partnera byli pouze zástupci panovníka. Ještě za katolických Veličenstev, jak byli nazýváni, padla Granada (1492) a Španělsku se otevřela cesta k expanzi mimo Pyrenejský poloostrov. Ta se soustředila jednak na Středomoří, kde se již mnohem dříve prosadili Aragonci (Sicílie, Neapolsko ad.), jednak na nové zámořské objevy, které podporovala Kastilie. První objevná plavba byla dílem janovského námořníka Kryštofa Kolumba (1492), později ho následovali mnozí další. Zhruba v této době se změnil význam slova Španělsko (Hispanie, původně označující celý Pyrenejský poloostrov) na označení státu.

Španělsko za vlády Habsburků v 16. - 17.století

V 16. století se Španělsko pod vládou Habsburků Karla I. (1516-1556) s jeho syna Filipa II. (1556-1598) stalo nejmocnější zemí západní a střední Evropy. Jeho mocenské postavení bylo založeno především na bohatství, které dovážely do země tzv. stříbrné konvoje z nově objevených zámořských zemí, a na rozsahu habsburských držav. Karel I. vládl nejen vlastnímu Španělsku, ale také království Neapolsku a Sicílii, Nizozemí a obrovským zámořským državám. Právem mohl tvrdit, že nad jeho zemí Sluce nezapadá. Kromě toho byl dědicem tzv. dědičných habsburských zemí ve střední Evropě, které přenechal roku 1521-1522 bruselskými smlouvami mladšímu bratru Ferdinandovi. Roku 1519 byl zvolen římským králem a později korunován římským císařem (Karel V.). Roku 1580 byl Filip II. zvolen portugalským králem, a Portugalsko se tak spojilo personální unií se Španělskem.

Objevení Ameriky a vyvrácení zdejších původních říší přineslo Španělsku velké bohatství, které však nebylo produktivně využíváno (na rozvoj výroby a obchodu - z obchodování s dovezeným zbožím bohatli především nizozemští kupci). Většina bohatství plynoucí z amerických kolonií byla spotřebována na přepychový život panovnického dvora a především na nákladné válčení (Karel vedl zdlouhavé války s Francií o Itálii a bojoval s protestanty v říši, Filip válčil v odbojném Nizozemí a neúspěšně se pokoušel o invazi do protestanstské Anglie). To se později projevilo v ekonomickém zaostávání Španělska za vyspělými zeměmi západní Evropy. Velkou vinu na to neslo také nastolení absolutistického systému vlády, který podvazoval hospodářskou i politickou aktivitu měšťanstva, což se projevilo především po potlačení povstání kastolských měst, které probíhalo v letech 1521-1522 a do historie vstoupilo pod názvem povstání komunérů. Španělskému hospodářství neprospělo ani vyhnání morisků (pokřtěných Maurů) v letech 1609-1614 a židů.

Za vlády Filipa III.1598-1621) se projevil hospodářský úpadek země naplno. Řemeslná výroba se nerozvíjela, nevznikaly tu ani manufaktury jako v Anglii a Nizozemí. Přitom na poloostrově byl například dostatek kvalitní suroviny na výrobu sukna, neboť v Andalusii se hojně pěstovaly ovce. Obchodní transakce byly podřízeny vysoké dani, tzv. alcabale.

Důsledky se hospodářského úpadku Španělska se v politické oblasti projevily během třicetileté války. Pokud do ní Španělsko vstoupilo stále ještě jako první mocnoct Evropy, na jejím konci bylo již jen druhořadým evropským státem.

Kosmopolitnost společnosti Pyrensjského poloostrova byla zničena, ale mnoho pozůstatků z mnoha národností a kultur zůstává ve španělské hudbě, architektuře, jídle a v mnoha dalších věcech.

18. století

Roku 1700 zemřel poslední španělský král z rodu Habsburků Karel II., aniž by zanechal mužského dědice. Následně vypukly války o dědictví španělské (1701-1714), do nichž se zapojily všechny tehdejší evropské mocnosti s vyjímkou Švédska, Ruska a Osmanské říše. O španělskou korunu usilovali především rakouští Habsburkové a francouzští Bourboni. Uspěli nakonec Bourboni, ovšem museli zaručit, že nikdy nedojde ke spojení francouzského a španělského trůnu v rukou jedné osoby. Španělsko též ztratilo své pozice ve Středomoří, neboť tamní území bylo postoupeno jakožto kompenzace rakouským Habsburkům a rodu savojských vévodů. Války prokázaly slabost Španělska, jehož území jimi bylo poničeno. Španělsko během nich přestalo být vnímáno jako velmoc.

19. století

V 19. století bylo Španělsko chudým státem, Napoleon se rozhodl ze podnikne invazi do Španělska. Británie vyslala Španělsku na pomoc své vojsko. Španělsko bylo pod francouzskou nadvládou, poté ovšem přešlo pod nadvládu britskou. Od té doby mnoho britů tráví dovolené ve španělských letoviscích.

20. století

Počátek 20. století byl ve Španělsku ve znamení klidu a míru, avšak někteří Španělé zkoušeli předat vládu lidu (demokracie) a donutili španělského krále k opuštění země. Bylo to období druhé španělské republiky a v roce 1939 toto období vyvrcholilo nástupem diktátora Francisca Franca. Franco vládl až do své smrti v roce 1975, před svou smrtí rozhodl, že Španělsko se vrátí zpět původnímu královskému rodu. Jako nástupníka trůnu vybral vnuka původního krále, který se jmenuje Juan Carlos.

Tento král vládne s podporou vlády jako demokrat. Nyní je Španělsko moderní demokratickou zemí a je velmi silnou ekonomikou v Evropě. V roce 1981 Španělsko vstoupilo do Evropské unie a do NATO.

21. století

Dne 11. března 2004 se madridské příměstské vlaky staly terčem útoků teroristické organizace al-Káida. Při útocích zemřelo 192 lidí a 1460 lidí bylo zraněno. Tyto útoky a neobratná snaha španělské vlády připsat je ETA jsou považovány za důvod zcela nečekaného vítězství socialistů ve volbách nad favorizovanými vládnoucími lidovci.

Politický systém

Administrativní rozdělení

17 autonomních společenství (comunidadades autónomas) a 2 autonomní města (ciudades autónomas): Španělsko - autonomní oblasti.png

Autonomní společenství	Hlavní město	Počet obyvatel (2003)	Počet provincií
Andalusie (Andalucía)	Sevilla	7 606 848	8
Aragonie (Comunidad Autónoma de Aragón)	Zaragoza	1 230 090	3
Asturské knížectví (Principáu d' Asturies / Principado de Asturias)	Uviéu / Oviedo	1 075 381	1
Baleáry (Comunidad Autónoma de las Islas Baleares / Comunitat Autònoma de les Illes Balears)	Palma / Palma de Malorca	947 361	1
Baskicko (Euskal Autonomia Erkidegoa / Comunidad Autónoma del País Vasco)	Gasteiz / Vitoria	2 112 204	3
Ceuta (Ciudad Autónoma de Ceuta)	Ceuta	74 931	1
Extremadura (Extremadura)	Mérida	1 073 904	2
Galicie (Galiza / Galicia)	Santiago / Santiago de Compostela	2 751 094	4
Kanárské ostrovy (Islas Canarias)	Santa Cruz de Tenerife	1 894 868	2
Kantábrie (Cantábria)	Santander	549 690	1
Kastilie a León (Comunidad Autónoma de Castilla y León)	Valladolid	2 487 646	9
Kastilie-La Mancha (Comunidad Autónoma de Castilla-La Mancha)	Toledo	1 815 781	5
Katalánsko (Catalulunya / Cataluña)	Barcelona	6 704 146	4
La Rioja (La Rioja)	Logroño	287 390	1
Madrid (Comunidad de Madrid)	Madrid	5 718 942	1
Melilla (Ciudad Autónoma de Melilla)	Melilla	68 463	1
Murcie (Región de Murcia)	Murcia	1 269 230	1
Navarra (Nafarroa / Comunidad Foral de Navarra)	Pamplona	578 210	1
Valencie (Comunidad Valenciana / Comunitat Valenciana)	Valencie	4 470 885	3

Ekonomika

Španělsko podporuje růst HDP a je díky tomu mezi čtyřmi nejvíc rostoučími západoevropskými ekonomikami. Středopravicová vláda bývalého premiéra Aznara úspěšně pracovala na přijetí jednotné evropské měny Euro v první skupině zemí, a to k 1. lednu 1999. Aznarova vláda pokračovala v prosazování liberalizace, privatizace a deregulace ekonomiky a nakonec představila i daňové reformy. Nezaměstnanost za doby Aznarovy vlády stabilně klesala ale stále zůstává na 9,8% v srpnu 2005, ale stále je to lepší než na začátku devadesátých let, kdy bylo nezaměstnaných 20% španělů. Růst o 2,4% v roce 2003 byl zapříčiněn kolísáním evropské ekonomiky, a od té doby se ustálila na asi 3,3% v polovině roku 2005. Premiér Rodríguez Zapatero, jehož strana vyhrála volby tři dny po výbuších ve vlacích v Madridu v březnu 2004, plánoval redukovat vládní vměšování do podnikání, daňové úniky a podporovat inovace, výzkum a vývoj, ale také intenzivně zavádět regulace trhu práce který byl silně poškozen Aznarovou vládou. Regulování měnové a ostatních ekonomických politik integorvané Evropy a redukování nezaměstnanosti - taková bude pozice Španělska po pár dalších let. Z údajů žebříčků HDP Světové Banky z roku 2004 je Španělsko osmou největší ekonomikou světa.

Hlavní model španělského ekonomického růstu (založený hlavně na masové turistice, neustálé výstavbě a dělnických profesích) je kolísavý a nemusi být dlouhodobě udržitelný. První zpráva Observatoře Udržitelnosti (španělsky Observatorio de Sostenibilidad), která byla publikována a financována španělským Ministerstvem životního prostředí a univerzitou v Alcalá odhaluje, že růst HDP je přes 25% za posledních deset let, zatímco sklekíkové plyny rostou od roku 1990 o 45%. Ačkoliv populace ve Španělsku roste jen o něco málo přes 5% mezi roky 1990 a 2000, plocha měst se zvětšila ne o méně než 25% za stejnou dobu. Mezitím se spotřeba energie ve španělsku za poseldních 20 let více než zdvojnásobila a nyní roste o 6% ročně. Toto je pro zemi jenž závisí na importu ropy částečně znepokojující (asi 80% španělské energie potřebuje ropu). Dlouhodobě neudržitelný vývoj je viditelný podél španělského pobřeží středozemního moře, kde se staví domy a turistické komplexy, které zabírají obrovské plochy země a vodní zdroje.

Obyvatelstvo

Kultura

Píseň o Cidovi

Armáda

Podívejte se též na

Externí odkazy

Spain Directory in English

Podívejte se také na

Státy Evropy | Španělsko

Gourt Home::Gourt :: Španělsko