Čeština

Čeština je západoslovanský jazyk nejvíce příbuzný se slovenštinou, poté polštinou a lužickou srbštinou. Patří tedy mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských.

Česky mluví zhruba 12 mil. lidi, z toho přes 10 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí.

Mluvnice

Čeština má 7 pádů a tři časy (minulý, budoucí a přítomný). Má jednotné a množné číslo (schod – schody, nůž – nože), ale i pozůstaky duálu (číslovky: dvě, obě a párové části těla – (7. pád) s oběma rukama, s dvěma ženami).

Čeština má pomnožná, hromadná a látková podstatná jména:

Pomnožná podstatná jména mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (kamna, nůžky, kalhoty).
Hromadná podstatná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší počet (listí, mládež, slova s příponou -stvo, -ctvo : lidstvo, ptactvo).
Látková podstatná jména mají tvar jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (voda, sníh, cukr).

Pády

1.	kdo, co?	nominativ
2.	(bez) koho, čeho?	genitiv
3.	(ke) komu, čemu?	dativ
4.	(vidím) koho, co?	akuzativ
5.	(oslovujeme, voláme)	vokativ
6.	(o) kom, čem?	lokál
7.	(s) kým, čím?	instrumentál

Písmo

Czech vowel chart.png podle The Handbook of the International Phonetic Association.]] Čeština používá upravenou latinku doplněnou o tyto znaky s diakritikou: |Velká| Á || Č || Ď || É || Ě || Í || Ň || Ó || Ř || Š || Ť || Ú || Ů || Ý || Ž |- |Malá| á || č || ď || é || ě || í || ň || ó || ř || š || ť || ú || ů || ý || ž |}

Čeština také používá spřežku ch, která je považována za samostatné písmeno, stojící v abecedě mezi h a i. Velká varianta je CH, avšak pokud stojí tato spřežka na místě, kde se píše velké písmeno, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: Ch. Kromě ch se hlavně v cizích slovech také používá spřežka dž (k zápisu znělého protějšku k č), zcela výjimečně pak dz (znělý protějšek c). Tyto spřežky se za samostatná písmena nepovažují.

Písmena ě a ů se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože ě změkčuje předcházející souhlásku a použití ů je podmíněno jistými etymologickými jevy (původní hláska se píše ú; hláska ^* se píše ů).

Písmena s háčkem (kromě ě) se při abecedním řazení (např. ve slovnících) kladou za své základní znaky bez háčku. Samohlásky s diakritikou mají v abecedě stejnou prioritu jako znaky bez diakritiky.

G g	H h	Ch ch	I i	Í í	J j	K k	L l	M m	N n	Ň ň

gé	há	chá	í	dlouhé í	jé	ká	el	em	en	eň

O o	Ó ó	P p	Q q	R r	Ř ř	S s	Š š	T t	Ť ť
ó	dlouhé ó	pé	qé	er	eř	es	eš	té	ťé

U u	Ú ú	Ů ů	V v	W w	X x	Y y	Ý ý	Z z	Ž ž
ú	dlouhé ú	ů s kroužkem	vé	dvojité vé	iks	ypsilon	dlouhé ypsilon	zet	žet

Slovní zásoba

Slovní zásoba je původní (původní slova, slova vytvořená odvozením pomocí předpony nebo přípony či jiného složení písmen – počítač, les – lesní, vědět – dozvědět a mnoho dalších, zkrácená slova, zkratky a slova vytvořená složením dvou nebo více slov) nebo převzatá (z angličtiny, němčiny, ruštiny, řečtiny, latiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny a dalších jazyků). Převzatá se dělí na dvě skupiny:

přepsaná do češtiny, např. telefon, televize, rádio
slova používaná v původním tvaru, případně foneticky přepsaná do latinky, např. ikebana, hardware a další.

Nářečí

Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Všichni Češi se mezi sebou domluví, protože každý Čech umí spisovnou nebo obecnou češtinu. Někde Češi používají spisovnou a obecnou češtinu dohromady, jinde zase spisovnou češtinu a nářečí či slang. České interdialekty:

obecná čeština
obecná hanáčtina
moravská slovenština
laština

S Čechy se domluvíte i slovensky. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. Jako příklad se dává vztah mezi dolnoněmčinou a hornoněmčinou.

Historie

První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: „Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.“ Dále se dochovaly glosy z chorální knihy svatojiřské, rovněž z 12. století, od neznámé jeptišky: „Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn.“

Čeština jako úřední jazyk Česka a EU

Novela trestního řádu z roku 1993 stanovila v odstavci 14 paragrafu 2 (Základní zásady trestního řízení) Trestního řádu povinnost pro orgány činné v trestním řízení vést řízení a vyhotovit svá rozhodnutí v v českém jazyce. (“Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.") Trestní řád (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), viz http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_rad/cast1h1.aspx) tak upravuje otázku, který jazyk je v České republice jazykem úředním (jednacím).

Čeština je též od května 2004 jedním z 20 (stav k r. 2005) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné (viz http://www.evropska-unie.cz/cz/faq/question.asp?id=51 nebo http://europa.eu.int/languages/cs/home).

Podívejte se také na

Externí odkazy

SlovoDne.cz – Každý den jedno české slovo komentované česky nebo anglicky.
Skloňování – Funkční české skloňování v JavaScriptu
Jazyková poradna – Pomoc při řešení problémů s češtinou.

Čeština | Slovanské jazyky | Česko

Gourt Home::Gourt :: Čeština