Úzkostné poruchy se řadí k neurotickým poruchám. Zahrnují fobie a několik forem nadměrné úzkosti a strachu, které nastupují náhle a brání vykonávání běžných denních činností. Úzkostné poruchy jsou často vysilujícími chronickými poruchami a vyskytují se buď od raného věku nebo je náhle spustí určitá událost. Nastupují nebo se zhoršují v období stresu.

Protože jde o neurotické poruchy není u úzkostných poruch narušeno vnímání reality (na rozdíl od psychotických poruch jako je např. schizofrenie) a chování neporušuje sociální normy. Člověk postižený touto poruchou si uvědomuje nesmyslnost svých pocitů. Přesto není schopen jim čelit a ovládat je. V důsledku této poruchy může dojít k ovlivnění každodenního života, u těžších případů i ke zhoršení pracovního a společenského uplatnění, někdy i k sociální izolaci. Úzkostné poruchy jsou poměrně rozšířené. Během života jimi trpí v nějaké formě více než 15% populace. Původ mají buď v dětství nebo vznikají následkem nějaké události (např. reakce na závažný stres po nehodě nebo přírodní katastrofě). Důležitou roli může sehrát také dědičnost. Úzkostné poruchy mají často chronický průběh (trvání delší než 3 měsíce).

Typy

• Obsedantně kompulzivní porucha
• Sociálně úzkostná porucha
• Generalizovaná úzkostná porucha
• Posttraumatická stresová porucha
• Agorafobie
• Panická porucha
• Specifické fobie

Diagonostická kritéria

Diagnostická kritéria jsou podmínky které musí pacient splnit aby lékař mohl stanovit diagnózu určité poruchy. Některá tato kritéria jsou společná pro více úzkostných poruch. Například úzkost trvající po určitou dobu, tělesné příznaky, vyhýbavé chování atd. Podmínkou bývá také ovlivnění každodenního života těmito příznaky. Nicméně každá porucha má také specifická kritéria podle kterých lze stanovit přesnou diagnózu.

Míra rozšíření

Míra rozšíření (neboli prevalence) určuje jakou část populace porucha postihuje. Celoživotní prevalence se v závislosti na konkrétním typu poruchy pohybuje mezi 1,5-ti % a 16-ti %. Dále se rozlišuje výskyt v závilsoti na pohlaví. Některé poruchy postihují více ženy, některé více muže a některé postihují obě pohlaví ve stejné míře.

Léčba

K léčbě úzkostných poruch se používají zpravidla enzodiazepiny a antidepresiva (ze všech hlavních skupin tj. SSRI, TCA a MAO)

Většinu z nich lze léčit také behaviorální terapií. Například kongnitivně behaviorální terapií. (S použitím léčiv nebo bez jejich použití) Nejen u fobií ale i u ostatních úzkostných poruch se využívá technika postupného vystavování obávaným situacím (začíná se od situací působící nejnižší úzkost). Tato technika je založena na faktu, že úzkost nemůže růst do nekonečna a po určité době začne klesat.

Externí odkazy

• ^*
• ^*

Úzkostné poruchy

Angststörung | Anxiety disorder | הפרעות חרדה | Angststoornis | Zaburzenia lękowe | 焦虑症