Ústava je souhrnem pravidel státu, vymezuje moc všech úřadů a orgánů, včetně zákonodárců.
Z právního hlediska je ústava základní zákon země, respektive soustava takových zákonů. Její základní povaha tkví v nadřazenosti nad ostatními zákony a ve vrcholné společenské důležitosti (mj. má tzv. vyšší právní sílu než obyčejné zákony a jiné právní předpisy).
Jestliže je v češtině psána s velkým „Ú“, rozumí se jí ústavní zákon č. 1/1993 Sb., který v článku 112 vymezuje pojem ústavního pořádku. Ten tvoří v zásadě Ústava, Listina základních práv a svobod, dřívější ústavní zákony o úpravách státních hranic (1930–1988), dvě tzv. recepční normy o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR, ústavní zákon o bezpečnosti ČR a ústavní zákon o vytvoření vyšších územních samosprávných celků, všechny ve znění pozdějších ústavních novel.
Ústavní pořádek je ústavou s malým „ú“.
Na dodržování ústavy a případné rozpory s ostatními zákony dohlíží Ústavní soud ČR.
دستور | Конституция | সংবিধান | Constitució | Forfatning | Verfassung | Σύνταγμα | Constitution | Konstitucio | Constitución | Põhiseadus | قانون اساسی | Perustuslaki | Constitution | Constitución | חוקה | Ustav | Alkotmány | Konstitusi | Stjórnarskrá | Costituzione | 憲法 | კონსტიტუცია | 헌법 | Grondwet | Konstitucija | Konstitūcija | Устав | Perlembagaan | Grondwet | Grunnlov | Konstitusjon | Constitution | Konstytucja | Constituição | Constituţie | Конституция | Constitution | Ústava | Ustava | Устав | Grundlag | Katiba | รัฐธรรมนูญ | Saligang batas | Anayasa | Конституція | 宪法 | Hiàn-hoat