Gourt Home::Gourt :: Ústí nad Labem
Ústí nad Labem je statutární krajské a okresní město. Leží v severní části České republiky, je hlavním městem Ústeckého kraje.
Poloha
Ústí leží na soutoku řek Labe a Bíliny. Z jižní strany sousedí s Českým středohořím, na severní straně s Krušnými horami. Na západ od města se rozkládá okraj Podkrušnohorské pánve s povrchovými uhelnými doly.
Rozkládá se v hlubokém údolí (až 400 m) Labe a na okolních svazích. Kotlinu ohraničují dvě skály - severní Mariánská a jihovýchodní Střekovská, a vrchy Větruše na jihu a Sedlo na východě.
Městské části
Správa města je rozdělena do čtyř obvodů:
Doprava
Průmysl
V městě byl v době socialismu přednostně budován těžký průmysl. Přímo v centru města podél Labe jsou umístěny podniky chemického a potravinářského průmyslu a sklárna. Na severu města v Úžíně byla plynárna, na západě v Trmicích elektrárna s teplárnou. Na jihu u Labe byla velká panelárna. Ovzduší města i povrchové vody byly velmi znečištěné. Významný je také přístav na Labi.
Některé tyto provozy jsou v současnosti zrušeny (plynárna, panelárna) ale chemický, sklářský a potravinářský průmysl se dále rozvíjí. Životní prostředí se přesto velmi zlepšilo a město za své usilí o zlepšení životního prostředí získalo v letech 1999, 2000 i 2001 ocenění Evropské komise.
Přes tato ocenění je i nyní patrný laxní přístup městských orgánů k častým haváriím, ke kterým ve zdější „chemičce“ dochází. Během roku 2004 došlo 2x po sobě k únikům nebezpečných chemikálií do ovzduší. Obyvatelstvo bylo informováno se zhruba dvouhodinovým zpožděním.
Chybí také řešení problémů s řekou Bílinou, ústící do řeky Labe. Ta slouží k rozřeďování nebezpečných chemických odpadů, jež místní „chemička“ produkuje.
Úsilí občanů o přesunutí chemického průmyslu z centra města na průmyslové periferie zatím pokaždé skončily nezdarem a výhledově nevypadá situace o moc lépe.
Historie
Název místa byl patrně, vzhledem ke své poloze na soutoku dvou řek, odvozen ze staročeského slova ustie (= ústí; lat.: Vsk super Albium nebo Albim; něm.: Aussig an der Elbe). Oblastí s nejstarší historickou tradicí je okolí nedaleké obce Stadice ležící v údolí řeky Bíliny. Český kronikář Kosmas sem přisuzuje děj pověsti o založení české královské dynastie, rodu Přemyslovců. Podle jeho vyprávění byl právě zde bájný Přemysl oráč vyzván, aby opustil svůj pluh, oženil se s kněžnou Libuší Přemyslovci Čechám vládli přibližně od roku 800 až do roku 1306. Přemysl Otakar II. povýšil Ústí na město, pravděpodobně v polovině 13. století. Výsady, které město dostalo od svého zakladatele, potvrdil a rozšířil Jan Lucemburský. Město se řídilo magdeburským právem, mělo svobodné právo plavby i právo mílové.
Během husitských válek bylo město (obsazené míšeňským markrabětem) obléháno husity a boje vyvrcholily v létě 1426 bitvou v místech, kterému se od té doby říká Na Běhání. Jak název napovídá, německá vojska byla poražena. Poté se vlády v Ústí ujal Jakoubek z Vřesovic. Dobové kroniky uvádějí, že vítězové kupodivu nechali dál pokojně žít německé obyvatelstvo.
Vrcholného rozvoje dosáhlo město v druhé polovině 16. a v prvém desetiletí 17. století. Díky tomu, že se nezúčastnilo nezdařeného povstání proti Ferdinandovi I. roku 1547, nebylo potrestáno a domohlo se alespoň relativní hospodářské prosperity. Od druhé poloviny 16. století dochází v Ústí především v důsledku imigrace obyvatelstva k značnému posílení německého živlu, který postupně převládl.
Třicetiletá válka, během níž se Ústí stalo sedmkrát obětí nejrůznějších tažení, přinesla městu velký úpadek. Ten byl také příčinou vleklé populační krize trvající déle než dvě století. V následujících letech zůstalo Ústí nad Labem po dlouhou dobu jen malým zemědělským střediskem s počtem obyvatel nepřesahujícím 2 000 a to až do roku 1830, kdy v důsledku bouřlivého průmyslového rozvoje začala populace neobvykle narůstat.
V okolí obcí Chlumec, Přestanov, Stradov, Žandov a Telnice zuřila v létě roku 1813 po Slavkovu druhá největší bitva napoleonských válek svedená na rakouském území. 29. - 30. srpna proběhla bitva u Přestanova a Chlumce, následovaná celou řadou místních potyček, které vyvrcholily 16. - 17. září téhož roku větší bitvou u Varvažova. Tyto události připomíná několik pomníků.
Prudký průmyslový rozvoj společně se vzkvétající říční dopravou a vzrůstajícími těžebními aktivitami město poznamenávaly závažnými negativními přeměnami. Ekonomický růst ovšem také přinesl i mnohé významné změny pozitivní. V období let 1800 až 1830 bylo po dlouhých desetiletích stagnace postaveno prvních dvacet domů, z nich větší část na Skřivánku, v místech známých jako Uhelný lom (Kohlbruch). Středověké a renesanční městské hradby, jimiž bylo Ústí nad Labem obehnáno, byly v průběhu čtyřicátých let 19. století zbořeny. Dobové prameny z těchto let uvádějí, že obyvatelé Ústí se zaměstnávají zemědělstvím, pěstováním vinné révy a okurek, obchodem a dopravou ovoce a uhlí po Labi. Z řemesel a průmyslu je v Ústí zastoupeno tkalcovství, soukenictví, jirchářství, výroba barev, papírny, prýmkařství a drobná domácká výroba, v okolí města je otevřeno okolo 60ti hnědouhelných dolů.
Významnou roli hrál nebývalý rozmach lodní přepravy a lodního stavitelství. Vznikly tu dva přístavy a impulsem pro zahájení pravidelné říční plavby se v květnu roku 1841 stal příjezd parníku Bohemia pod velením britského kapitána J. Rustona. Práce na železnici Praha-Podmokly-Drážďany byly započaty na jaře 1845 a v roce 1851 byla trať dokončena.
V roce 1860 žilo ve městě 7 950 obyvatel, což je oproti roku 1840 plný čtyřnásobek. V roce 1880, navzdory válce i nezanedbatelným ztrátám způsobeným opakovanými epidemiemi cholery tyfu a černých neštovic, dosahuje zdejší populace již počtu 16 524 osob. V kritickém roce 1873, kdy vrcholila vlna cholery, zemřel ve městě každý patnáctý člověk. V letech epidemií převyšoval počet úmrtí počty narozených, současně ale vždy stouplo přistěhovalectví. V roce 1867 vznikl nový pivovar Zlatopramen, v němž se pivo vyrábí dodnes. První most přes Labe, určený pro dopravu silniční i železniční byl zkonstruován roku 1872, město tím získalo spojení na plánovanou Berlínsko-Bagdádskou železnici a další důležitá místa. Sedm let po dokončení železnice na Prahu byl zahájen provoz na trati do Teplic prodloužené v roce 1870 až do Chomutova. Výhodná železniční i lodní dopravní spojení a snadno dosažitelné zdroje energie v podobě mocných nalezišť hnědého uhlí v těsné blízkosti města, přispěly k jeho rozsáhlé industrializaci.
Koncem 19. století předčil ústecký labský přístav objemem přepravovaného zboží dokonce i jaderský Terst, do té doby největší v Rakousko-Uhersku a stal se tak nejvýznačnějším přístavem celého mocnářství.
Podle sčítání lidu, provedeného v roce 1910, dosáhla zdejší populace, oproti počátku 19. století, kdy zde žilo okolo 2000 obyvatel, počtu téměř 40 000, čímž se po Praze, Plzni, Českých Budějovicích a Liberci přiřadilo Ústí k největším městům v Čechách. Neobyčejná ekonomická prosperita přinášela však i vlivy negativní, vedle znečišťování životního prostředí a zničení většiny historických památek to bylo také vzrůstající vyhrocování sociálních a národnostních konfliktů mezi českou a německou populací. V květnu 1935, pod vlajkami SdP, řečnil v Ústí na náměstí Konrád Henlein a v parlamentních volbách dostala jeho strana ze všech 23 zúčastněných absolutní většinu, z celkového počtu 28 331 hlasu plných 16 494. Po uzavření Mnichovské dohody bylo město jako součást Sudet 9. října 1938 okupací připojeno k Německé říši.
Celý železniční systém v úseku od západního až k hlavnímu nádraží, včetně přístavních zařízení, byl totálně rozrušen. Památkou na tato bombardování dodnes zůstává nakloněná věž kostela Nanebevzetí Panny Marie, vertikální vychýlení v její špici, způsobené bombami, která dopadly do její těsné blízkosti, představuje 1,92 metru.
V období let 1945 až 1948 bylo z regionu vysídleno na 53 000 Němců. Na jejich místa přišli osídlenci z českých zemí, Slovenska, Rumunska a Sovětského svazu, čímž v této oblasti došlo ke zpřetrhání kulturních a historických tradic a snížení úrovně vzdělanosti obyvatel. 31. července 1945 se v Ústí odehrál masakr německého obyvatelstva, při kterém bylo zavražděno asi 80-100 lidí.
V 70. a 80. letech bylo město poznamenáno rozsáhlými plošnými asanacemi, neuváženými přestavbami, brutálními dopravními stavbami a konstruováním velkých, masívních objektů a rozlehlých panelových sídlišť v duchu reálného socialismu.
Kultura
Ve městě působí tři profesionální divadelní soubory (balet, opera a činoherní studio), sedm vynikajících pěveckých sborů, komorní orchestr a mnoho dalších kulturních sdružení, jejichž členové pocházejí převážně z řad mladých lidí. Kromě zmíněných sborů zde pracuje i mnoho skvělých tanečních skupin a každoročně je tu pořádáno několik významných národních i mezinárodních kulturních akcí, např. divadelní festival soukromých středních škol, soutěž mladých pianistů „Virtuosi Per Musica Di Pianoforte“, "Mezinárodní festival sborového zpěvu”, country & western festival trampské písně „Trampská Porta“, ale především „Mezinárodní taneční festival“.
Město má vlastní zoologickou zahradu, založenou roku 1908.
Památky
- Městské divadlo: bylo postaveno v letech 1908 - 1909, podle projektu vídeňského architekta Alexandra Grafa v novobarokním stylu. Kapacita je 878 diváků. Současným repertoárem je opera, opereta a balet.
- Zámek Velké Březno: postaven ve stylu pozdního empíru hrabětem Karlem Chotkem v letech 1842 – 1845. Kolem r. 1900 byl zámek přestavěn do současné novorenesanční podoby. Kolem zámku je anglický park se 130 vzácnými stromy a keři. Na zámku se pravidelně pořádají komorní koncerty a sezónní výstavy.
- Kostel Nanebevzetí Panny Marie: byl postaven kolem r. 1318. V 80. letech 19. století byl přestavěn v pozdněgotickém stylu. Bombardování města v dubnu 1945 vážně narušilo základy chrámové věže a od té doby je věž vychýlena od kolmé osy téměř o 2 m. Dominantou je oltář se skleněnou nohou, který reprezentuje umění 20. století. Hrad byl založen k ochraně obchodní cesty v roce 1318. Romantický vzhled hradní zříceniny přitahoval řadu významných osobností (např. malíř Adrian Ludwig Richter, Ernst Gustav Doerel, skladatel Richard Wagner, básník Karel Hynek Mácha). V letech 1923 – 1936 byla pod hradem na Labi postavena Masarykova zdymadla s plavební komorou a elektrárnou. Do hradního paláce je umístěna expozice historie hradu a blízkého regionu. Z terasy od restaurace je překrásný výhled na město a do labského údolí. Po roce 1989 se hrad vrátil do vlastnictví Lobkowiczů.
- Ústecké muzeum: patří k nejstarším v severozápadních Čechách. Vzniklo v roce 1876 jako uměleckoprůmyslové muzeum. Mezinárodní proslulost později získalo díky sbírce nerostů a hornin Českého středohoří. Dnes je zde stálá expozice, dokumentující dějiny Ústecka od pravěku až do dvacátého století, včetně významné události - bitvy u Chlumce v roce 1813.
Vnější odkazy
Česká města | Ústí nad Labem | Okres Ústí nad Labem
Ústí nad Labem | Ústí nad Labem | Ústí nad Labem | Ústí nad Labem | Ústí nad Labem | Усти | Усти над Лабом | Ústí nad Labem
"Ústí nad Labem"