Švýcarsko

Bern

Bern – řeka Aare a letecký pohled na staré město

Curych

Letecký pohled na Curych

Lausanne

Lausanne – katedrála, jezero v zimě

Lausanne – katedrála v noci
Ch_vd_lavaux_lac_alps.jpg
Lavaux u Lausanne – vinice, jezero, Alpy

Ženeva

Ženeva – jezero, nábřeží, staré město, centrum
Ch_ge_quai_lac_saleve.jpg
Ženeva – hora Salève přes jezero s fontánou, z parku na nábřeží

Mapy

Jazykové oblasti ve Švýcarsku

Administrativní dělení; kantony a jejich hlavní města

Švýcarská konfederace či Švýcarské spříseženství, krátce Švýcarsko (zastarale Švýcary) – německy Schweizerische Eidgenossenschaft, Schweiz, francouzsky Confédération suisse, La Suisse, italsky Confederazione Svizzera, Svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra, Svizra, latinsky Confoederatio Helvetica, Helvetia – je vnitrozemní stát ve střední Evropě.

Tato federace 26 kantonů má 7,4 milionů obyvatel, z toho je 1/5 cizinců.

Je členem Rady Evropy, OSN, EFTA a WTO.

Švýcarsko leží mezi Bodamským jezerem na severovýchodě, Ženevským jezerem na západě, Horním a Alpským Rýnem na východě a Rýnem na severu, Jurou na severu a jižními Alpami.

Délka hranic společných s Itálií je 734,2 km s Francií 571,8 km, s Německem 345,7 km, s Rakouskem 165,1 km (přerušena Lichtenštejnskem) a s Lichtenštejnskem 41,1 km; celkem 1857,9 km.
Zajímavost: Za Rakouska-Uherska měli Češi se Švýcarskem, jako občani zemí tohoto mocnářství, u Bodamského jezera a v Alpách společnou hranici.

Přehled

Moderní Švýcarsko vzniklo v první polovině 19. století. Tehdejší elity do přelomu 18. a 19. století spolu soupeřících států (kantonů), z nichž některé již byly členy starého spolku, se po posledním ozbrojeném konfliktu, 27 denní válce Sonderbundkrieg v roce 1847, odhodlaly ukončit tuto staletou tradici válčení a v tradici několika předcházejících menších svazků se zasadily o vytvoření "národa vzešlého z vůle" – německy „Willensnation“.

V roce 1848 tyto snahy vyvrcholily formálním založením moderní konfederace a spolkovou ústavou (revidována 1874 zejména v následku rozšíření politických práv). K tomuto kroku vedly vedle ekonomických důvodů i důvody politické, na území konfederace do té doby válčily – mimo kantonů a měst – i mnohé tehdejší mocnosti Evropy.

Menší celky samy o sobě proti nim nemohly vojensky obstát, mimo spojenectví zvolily i proto politiku přísné neutrality a neúčasti na válkách. Zároveň konfederace začala budovat silnou spolkovou armádu – jak komentuje anglické „neutral but heavily armed“.

Stejně důležité bylo ale poznání, že války nevedou k prosperitě a spokojenosti. Poznání na svou dobu revoluční, které se v ostatní Evropě prosadilo teprv o století později, po ukončení 2. světové války. Podobně se, také o století později, v Evropě začíná diskutovat o participaci občanů na politice, ve Švýcarsku (kde „občan je nejvyšším suverénem“) a některých státech USA běžné od posledních desetiletí 19. století.

Ještě v 19. století bylo Švýcarsko jen v některých oblastech vyspělým hospodářstvím – především v řemeslech a průmyslu (zpočátku hodinářství, vzniklé jako zimní zaměstnání zemědělců, jemné přístroje, později od jemného strojírenství po těžké, chemii a farmaceutiku), některých odvětvích zemědělské produkce a zpracování potravin (např. sýry, čokoláda) a ve finančních službách (banky, pojišťovny, zakládané s rozvojem průmyslu a železnic). Tehdy ale už započal ekonomický rozmach země, který 2. světová válka sice zpomalila, aby po ní následovala desetiletí široce zakotvené prosperity.

Dnešní HDP obnáší 58 000 CHF (38 000 eur, 53 000 USD ) na obyvatele a rok. Hlavním sektorem jsou služby s 3/4 výdělečně činných.

Problémy dnešního Švýcarska jsou v rostoucí byrokratizaci (jak veřejného sektoru tak i některých firem, což u některých z nich vedlo ke krachu), a ve vytrácející se zodpovědnosti některých velkých firem (stinná stránka amerického způsobu hospodaření „od kvartálu ke kvartálu“). Poukazování na nesrovnatelně horší situaci u bezprostředních sousedů je pro sebevědomé a svobodomyslné Švýcary slabou útěchou.

Švýcarské šance jsou v „rodinných podnicích“ (anglicky tzv. SME; s drtivou většinou ekonomického výkonu, 90% až 97% podle statistiky), na této mentalitě založené zodpovědnosti a schopnosti rychlých změn a vývoje, ve vyspělém výzkumu a vývoji (jak veřejný, tak soukromý, tak ve spolupráci), vysoce integrované specializované ekonomice (špičkový průmysl, produkční a distribuční systémy, finančnictví) na trzích Evropy a celého světa.

Švýcarská mentalit kolísá od uzavřeně konzervativní, netoleratní a ohraničující se, po kosmopolitně otevřenou, tolerantní a integrující.

Státní zřízení

Švýcarsko je federace (formálně stále konfederace) 26 spolkových států. 20 z nich jsou kantony, 6 jsou polokantony (kanton vysílá do Rady států 2 zástupce, zatímco polokanton jednoho). Postavení kantonů a polokantonů co se týče míry autonomie se nijak neliší. Každý z těchto 26 států má, podobně jako spolkové země v Německu nebo spolkové státy USA, vlastní parlament, zákony, vládu, rozpočet i ústavu.

Politickou, zákonodárnou – ale i výkonnou – moc na úrovni obcí, kantonů a konfederace představují občané, jimž jsou podřízeny i jejich parlamenty (spolkový, kantonální, městské), někde nazývané radou (kantonální, městská, obecní) – "občan je nejvyšším suverénem".

Na spolkové úrovní je jim podřízen dvoukomorový Spolkový parlament, který tvoří Rada států (46 členů, volených v jednotlivých kantonech a půlkantonech, 2 reprezentanti za každý kanton) a Národní rada (200 členů, proporční počet podle počtu obyvatel každého z kantonů). Členové parlamentu jsou voleni na 4 roky.

Tyto komory volí nejvyšší spolkový výkonný orgán – sedmičlenou Federální radu. Funkční období jejich členů – ministrů – jsou 4 roky. Prezidentem konfederace se každoročně stává jeden z nich, formálně potvrzovaný Sjednoceným spolkovým parlamentem (obě komory se při těchto příležitostech sloučí v jednu).

Politická práva občanů

Suverénem na úrovni obcí/měst, kantonů a na úrovni spolkové – je lid, tedy občané, jimž podléhají s konečnou platností všechna rozhodování, což je zakotveno ve spolkové ústavě a ústavách kantonů:

o zákonech a ústavách (legislativa)
o věcných záležitostech (exekutiva)

V praxi je zvykem, některá práva – podle oblasti a zájmů – propůjčit reprezentantům. Jedná se ale vždy o propůjčení dočasné a záleží na spokojenosti občanů, jestli si tu či onu pravomoc nevrátí do svých výlučných kompetencí.

K politickým právům občanů – na úrovni obcí/měst, kantonů a úrovni spolkové – patří:

referendum, jehož rozhodnutí jsou pro reprezentanty závazná:
- referendum povinné, v důležitých záležitostech
- referendum fakultativní, vyvolané iniciativou, ve všech otázkách ostatních
iniciativa, pro reprezentanty závazná

všichni obyvatelé maji právo:

petice, které je pozůstatkem z ještě nevyvinuté demokracie počátku 19. století.

mimo dnes, ve většině zemí běžného, práva volebního:

"aktivního" – volit
a "pasivního" – být kandidován a zvolen

a ve Švýcarsku mnohem častěji – tak každé dva měsíce – vykonávané:

právo hlasovat.

Původní starší většinový systém v reprezentativní části politiky během 19. a 20. století nahradil systém poměrný. Tato – ve vyspělých demokraciích bežná – forma zaručuje účast i těch, kteří jsou mnohde jinde stále ještě z reprezentativní politiky vyloučeni. Jedním ze základů jeho fungování je kolegialita a konkordance, tedy nutnost, ne-li samozřejmost („společenská objednávka“), najít věcná řešení a to přes často rozdílná stanoviska, názory a zkušenosti.

K federálnímu systému nerozlučně patří subsidiarita. Tedy zásada, že co je možné vyřídit na té nejzákladnější (jinde zvané „nejnižší“) úrovni uspořádání státu patří k ní. A tuto úroveň tvoří obce, a jejich spolupráce v sítích, která se v poslední době rozšiřuje i na komplexnější záležitosti – něco více k tom například na (v němčině): Zweckgemeinde. Teprve to, co má smysl, co jde kvalitativně lépe, vyřizovat na úrovni kantonální, nebo spolkové, patří tam.

O přednostech vyspělé demokracie – její efektivnosti, dobrého základu pro ekonomiku ale i základu spokojenosti občanů – o příkladu a zkušenostech Švýcarska, se začalo v západní části Evropy diskutovat v letech osmdesátých minulého století. Nejprve v akademických a politických kruzích. Někde se už věc „více demokracie“ stala záležitostí občanů, kteří ji i začali prosazovat, například v Bavorsku a pak i v dalších zemích spolkového Německa – více (v němčině): Infocenter Mehr Demokratie.

V současné době probíhá diskuze – započatá v Konventu – občanů, politiků a akademiků o „více demokracie“ na úrovni EU s představiteli Komise a Parlamentu.

Rovnoprávnost žen

Zajímavostí je, že na spolkové úrovni bylo volební a hlasovací právo pro švýcarské ženy ustaveno až v únoru roku 1971. (Předtím volili a hlasovali pouze muži starší 20 let, v 19. století ale jenom pokud byli schopni vojenské služby).

Na kantonální úrovni některé kantony odepíraly ženám toto právo ještě déle, poslední, Appenzell Innerrhoden, až do poloviny 90. let.

Jazykové oblasti

Podle své ústavy, kterou se Švýcarsko v předminulém století rozhodlo i pro rovnoprávnost jazyků, má čtyři úřední jazyky: němčinu (63,7 %), francouzštinu (20,4 %), italštinu (6,7 %) a rétorománštinu (0,5 %). Rozšířeným pracovním jazykem je také angličtina.

Zákonem zaručené je právo na komunikaci se spolkovými úřady ve všech úředních jazycích. Dobrovolně, podle svých možností, se přidávají i některé další úřady, kantonální a obecní. S pokračující integrací cizinců a imigrantů úřady umožňují komunikaci i v jiných jazycích.

Francouzština je hlavním úředním jazykem v 6 kantonech (Fribourg, Jura, Neuchâtel, Vaud, Wallis, Ženeva) a druhým úředním jazykem kantonu Bern. Italština je hlavním úředním jazykem v kantonu Ticino a druhým úředním jazykem kantonu Graubünden. Rétorománština je třetím úředním jazykem kantonu Graubünden. Němčina je hlavním úředním jazykem na severu, ve středu a na východě Švýcarska (celkem ve 13 kantonech a 6 polokantonech včetně kantonu Graubünden) a dále druhým úředním jazykem v kantonech Fribourg a Wallis. V německy mluvících částech se v běžném styku používá švýcarská němčina, jeden z alemánských dialektů.

Hospodářství

Síla, a základ, švýcarské ekonomiky je v malých a středních firmách, které vytvářejí přes 90 % jejího výkonu (HDP) a jsou integrované po celém světě.

Průmysl – hodinářství, jemné stroje, přístroje, strojírenství, chemický, potravinářský, farmaceutický, lékařské přístroje a vybavení (medicinální)
Výzkum – veřejné instituty (univerzity, polytechnika), instituty velkých společností, aplikovaný výzkum v menších firmách
Služby
- banky – UBS (největší švýcarská a jedna z největších na světě), Credit Suisse (druhá největší) a mnoho dalších, specialitou jsou soukromé bankovní domy, kde jejich majitelé ručí celým svým jměním, stále silné bankovní tajemství (přes tlaky konkurence, zprvu USA, nověji Londýna je oslabit), přísná pravidla proti praní špinavých peněz
- pojišťovny – Winterthur, Zürich, Baloise, ...
Turistika, všechny služby s ní spojené – švýcarské Alpy, jezera, horské řeky, ubytování, stravování, sport, kultura
Doprava (provoz) a infrastruktura (stavby, zařízení)
- hustá sít silnic a dálnic, silnice přes pasy, tunely, poštovní autobusy (Postauto)
- městská a aglomerační doprava, autobusy, rychlodráhy (S-Bahn), systémy sítí
- železnice, lanovky: SBB-CFF-FFS a další, horské dráhy, horské lanovky
- přeložení ze silnice na železnici, zejména tranzitní dopravy
- letecké společnosti, nově vzniklé zřejmě pomalu nahradí Swiss („Swissair without air“), letiště

Turistika

Turistika přispěla v 19. a 20. století k rozvoji těch nejchudších částí Švýcarska, Alp. Zpočátku záležitost nejbohatších se v druhé polovině 20. století stala záležitostí masovou.

K nejnavštěvovanějším místům patří :

Alpy – Arosa, Davos, Engelberg, Jungfrauregion >swissworld, St. Moritz, Zermatt a Matterhorn >swissworld, ...
a jezera – Bodamské (Bodensee), Curyšské (Zürichsee), Lucernské (Vierwaldstättersee), Lago Maggiore, Luganské (Lago di Lugano), Thunské (Thunersee), Ženevské (Lac Léman), ...
francouzská část – Lausanne, Ženeva, ...
italská část – Locarno a Ascona, Lugano, ...
německá část – Basilej, Bern, Curych, Lucern, ..., Ballenberg, ...

Švýcarské speciality, zajímavosti : Glacier Express, SBB-CNF-FFS, ...

Nejznámější tradiční švýcarská jídla : fondue ze sýra, Raclette, Rösti, ...

Topografie, satelitní pohled

Mapa

Podívejte se také na

Externí odkazy

Státy Evropy | Vnitrozemské státy | Švýcarsko

Gourt Home::Gourt :: Švýcarsko